Artuš stárne. Je třeba najít vhodného nástupce na trůn Camelotu. V běžném království by byl následníkem samozřejmě syn krále, ne však v Camelotu. Tuto anomálii má za následek Artušova neplodnost. Hraničí to snad s nějakým prapodivným prokletím? Má to na svědomí nějaká přirozená rovnováha kontrastující s Artušovou bezúhonností, ideálem rytířství a schopností stvořit dokonalé království? Zajímavé otázky jdou ruku v ruce s ještě zajímavějšími odpověďmi.

Vladimíru Šlechtovi se po dlouhých pěti letech podařilo dopsat další knížku ze světa Krvavého pohraničí. Ze sbírky původně autoparodických textů nazvaných Nejhorší den se stal v zásadě plnohodnotný román s prostým názvem Likario, dějově vyplňující mezeru mezi Nejlepším dnem pro umírání a Orcigardem. Budou však očekávání čtenářů znalých subžánru zálesácké fantasy v tomto případě naplněna?

Špeciálny agent John Francis Kovář, známa opora agentúry Equilibri Ferrarius, sa opäť vydáva na dobrodružnú výpravu do paralelného sveta. Ako jasne napovedá názov, tentoraz sa ocitneme v dôverne známom prostredí artušovských legiend. Alebo nie až tak známom?

„Nekonečné množství paralelních Zemí nabízí nekonečné množství možností. Jsem jedna z nich.“ (Merlin)

Romány s upíry v hlavní i vedlejší roli už pomalu vychází z módy a je na čase dát zasloužený prostor také jiným „dětem noci“, které v příbězích o upírech hrály nanejvýš druhé housle. Řeč je o vlkodlacích, kteří patrně neujdou osudu svítících upírů ze Stmívání. Na úspěch Stephenie Meyerové s upíry se rozhodlo navázat hned několik autorek dívčích románů s vlkodlaky. Jednou z nich je Maggie Stiefvaterová a její vlkodlačí trilogie, jejíž druhý díl s názvem Váhání vám zkusím popsat.

Klasik fantastiky Kurt Vonnegut jr. se nám připomenul díky nakladatelství Argo, které vydalo nové, již čtvrté vydání jeho románu Kolíbka. Vonnegut ne vždy psal romány fantastické; i proto mají jeho díla neopakovatelný punc originality a z žánrové produkce výrazně vyčnívají.