Dějiny mají často svérázný smysl pro humor – stačí jediná špatná trefa a celý svět se vydává úplně jiným směrem. Guiseppe Zangara 15. února 1933 zasáhl správný cíl a Roosevelt už nemohl zatáhnout USA do války úmyslnou likvidací Pearl Harboru 7. prosince 1941. Bruno Kreuz vom Meere zabránil atentátu na Heydricha v roce 1943. Rudá armáda byla rozdrcena do konce roku 1941, socialistický New Deal naprosto zkrachoval a USA prohrály válku. S Japonskem.

Českého hororu vychází jako šafránu. Sborníky povídek sice v poslední době vídáme díky soutěžím (Ježíšku, já chci plamenomet, Pohár Edieho Krígla) častěji, což se ale odráží na kvalitě, která není nijak valná. Proto buďme rádi za každý další hororový počin, i když antologie Zabij mě líp je knížka tuze útlá a rozhodně nemá ambice posunout český horor do výšin nebeských.

Vladimír Šlechta je tvůrce několika světů,z nichž nejvíc v současné době letí Krvavé pohraničí. Tomuto světu věnoval několik knih a v nich dal život několika nezapomenutelným hrdinům. Jedním je i Roger Schnirega (čtěte přesně tak, jak je to psáno). Právě o něm je zatím poslední Šlechtova kniha – Válečná lest.

Niektorí sa ešte pamätáte na dobu, keď sa na hodinách výtvarnej výchovy muselo povinne kresliť ruských bohatierov so samopalmi v rukách. Juraj Červenák sa isto pamätá. Lenže namiesto chlapíkov s červenými hviezdami na baraniciach už vtedy kreslil bohatiera so zachmúreným výrazom a lesknúcim sa mečom.

Kyberpunk měl vždy blízko k žánru noir a hard boiled school. A stejně jako americká drsná škola vyvlekla zločin ze zámků na ulici, kyberpunkoví autoři stáhli ječící žánr sci-fi z vesmíru zpět na zem. Do temných zákoutí měst a plánů mocných korporací, které osvětluje pouze zář neonů odrážejících se v zrcadlovkách vyděděnců a monitorech počítačů. Blíž k nám samotným, naší zkušenosti. Virtuální světlo je toho ideálním příkladem.