Možná, že to původně neměl v plánu. Ale temné časy potřebují trochu naděje, a kdo jiný by měl vzít spravedlnost do vlastních rukou než muž přezdívaný Boží mlýn s turbem? Snad bude mít dost síly smířit se s tím, že jeho cesta k lepším zítřkům je lemována bolestnými ztrátami, a vrátí to těm parchantům i s úroky!
To, že svět šel zase jednou do háje, už jsme probírali v souvislosti s knihou Muž na stezce. Takže jen pro připomenutí: po vlně smrtícího viru zdecimovanou civilizaci dorazily ještě silné elektromagnetické pulsy, a všechno, co jsme tak dlouho budovali, je pryč. Jenže pár lidí se nepřestává snažit aby se z pojmu civilizace nestal jen relikt minulosti. Jedním z těchto „snaživců“ je i Svatopluk Dobiáš, muž přezdívaný Boží mlýn s turbem.
Problémy současné, minulé i budoucí
První díl série Boží mlýn s turbem nazvaný příznačné Muž na stezce zastihl hlavního hrdinu jak jinak než na stezce. Lehce naznačil jeho neradostnou minulost a ukázal, že Sváťa je na tuhle svinskou dobu možná až moc velký dobrák, pro kterého ochrana nevinných a pomoc bližnímu nejsou jen prázdná slova. A prázdné naštěstí nejsou ani jeho zbraně, a to ve světě, kde platí zákon silnějšího, má nedocenitelnou hodnotu.
Druhý díl cyklu, V propastech stínů, začíná přesně tam, kde předchozí skončil. Ale netrvá příliš dlouho a dějová linie se přesune od aktuálního dění zpět do minulosti. I ta už byla nakousnuta, ale nyní prožijeme společně s hlavním hrdinou a jeho ženou Sofií útěk z Pevnosti Žižkov až do hořkého konce. A aby toho nebylo málo, podíváme se i do budoucnosti, i když Sváťův stav svádí spíš k úvahám, zda má vůbec cenu o nějaké budoucnosti přemýšlet.
Na Primův poměrně specifický styl vyprávění už si čtenář zřejmě stačil zvyknout. Ani tentokrát se nemění: je popisný (místy možná až trochu moc, zejména co se týká zbraní, s těmi se Prim „mazlí“ opravdu rád), hutný, atmosférický. Autor dokáže dávkovat děj a dílčí zvraty tak, že události plynou a čtenář je udržován v napětí. Sem tam se objeví mnohdy i nečekaný vtip, hláška nebo třeba vtipné přirovnání, aby se děj zase rychle vrátil k temnějším tónům.
Zlé časy si žádají oběti
Zejména v oné retrospektivní linii se (ne)pěkně ukazuje, jak rychle se z civilizace dokáže vytratit civilizovanost, jaká je síla v množství a že kdo má větší sílu, je zkrátka v právu. A ti, kdo o tom pochybují, špatně skončí. Ve své podstatě je to hodně syrová a brutální sonda do lidské povahy.
A syrovosti je v knize opravdu dost. Prim se s ničím nemaže, nabízí násilné, kruté scény (byť často drsné hlavně po lidské stránce) bez příkras, které ale vyplynou ze situace. Ostatně, situace v ulicích Pevnosti Letná se může blížit tomu, co by se mohlo odehrávat v ulicích reálně. Zároveň autor ukazuje, že občas je třeba obětí, aby člověk dosáhl svého cíle, a že je těžké volit jaká oběť je ještě přijatelná.
Konečně si ujasníme, jak je to vlastně se Sofií a jak se to celé odehrálo. A trochu nakoukneme i pod pokličku Božího mlýnu s turbem samotného. Na tohle chlapíkovi je totiž něco… Inu, něco zvláštního. Nejde jen o to, že neztratil své lidství a víru v lepší zítřek, ale spíš o pár znepokojujících drobností skrývajících se tiše pod povrchem. Vždyť ve věku, kdy je prakticky stařec a měl by mlátit protivníky chodítkem a házet po nich papuče z vánočních zásob, běhá, skáče, mohl by dávat lekce z ostrostřelby a vůbec si s mladšími protivníky nezadá.
I podruhé to Boží mlýn s turbem pořádně roztočí. Procházka V propastech stínů je temná, syrová a lehce depresivní – to proto, že Engelbert Prim je talentovaný vypravěč a umí si čtenáře zaháčkovat a nasolit do něj kromě akce i spoustu emocí. A také umí nalákat na další díl, protože zvědavost je potvora a autor umí solidně naznačovat.
A na samý závěr ještě musíme pochválit ilustrace Vojty Rejla, které k textu sedí jak pověstná zadnice na hrnec!
Engelbert Prim: V propastech stínů (Boží mlýn s turbem II.)
Vydala: Epocha, 2026
Obálka: Jiří Arbe Miňovský
Ilustrace: Vojta Rejl
Počet stran: 264
Cena: 339 Kč
