Pavel Skořepa přichází s další várkou nočnomůrních rozhovorů! Další trojice poetů ze sbírky O čem sní noční můry padla za oběť jeho všetečným otázkám – Petr Boček, Barbora Vaňková a Honza Vojtíšek se vyznávají ze svého (mnohdy složitého) vztahu k poezii a na přetřes přišlo i mnoho dalších témat.
Když napíšete knihu, která je vaším milostným dopisem hodinám propařeným u všemožných her, určitě o tom budete vyprávět s láskou a nadšením. A přesně to je případ prvního dílu Hexu s podtitulem Bažina, nového ryze českého LitRPGčka, u kterého si dala dostaveníčko tvůrčí a zároveň i partnerská dvojice Zuzana Strachotová a Tomáš Košek.
Když si nalistujete konec knihy, najdete tam nejen medailonky autorského týmu, ale především jejich vyznání lásky k počítačovým hrám. Zuzana Strachotová totiž není jen autorkou dystopických románů Devět dní a Devět noci a asimovské sci-fi Vypůjčený čas, ale také dlouholetou a vášnivou hráčkou počítačových a online her. A její muž Tomáš Košek je nejen dlouholetým hráčem těch samých her, ale především herní vývojář, který pracuje pro Bohemia Interactive. Kdo jiný by tedy také měl přinést originální a dokonale fungující české LitRPG než právě tento tvůrčí tým? A kde jinde by měl první díl jejich trilogie vyjít, než u nakladatelství Fantom Print, který u nás vydává světové hvězdy LitRPG jako jsou Mahaněnko, Atamanov či Osadčuk?
K příležitosti vydání sbírky hororové poezie O čem sní noční můry přineseme rozhovory se všemi, kteří se na knize podíleli. V první várce kladl zvídavé otázky Pavel Skořepa a Kristina Haidingerová, která je autorkou medailonků, Ivanu Adamovičovi, grafikovi Michalu Březinovi a Martinu Dusbabovi.
Recenzi na sbírku hororové poezie máme už za sebou. Ve spolupráci s Pavlem Skořepou a Kristinou Haidingerovou jsme však připravili ještě sérii krátkých rozhovorů s každým z autorů, kteří se ve sbírce objevili. S těmi se od této chvíle budete na našem webu nepravidelně setkávat.
A než se pustíme do první várky rozhovorů, nabízíme ještě pár úvodních slov Pavla Skořepy!
Schopnost sdělit příběh jazykem poezie je jednou z nejtěžších a současně nejnádhernějších možností literárního projevu, která může být člověku do vínku talentu vůbec dána. Ne každý sílu poezie dokáže plně docenit, ovšem nejde zde o každého, jde právě o ty, kteří tuto schopnost bezpodmínečně si poezii vychutnat mají. A co teprve pokud se jedná o poezii hororově temnou.
Od literární minulosti se náš rozhovor s René Vaňkem stočil k budoucnosti (nejen té literární). A také volnému času, skautům a umělé inteligenci. Zkrátka, bylo o čem hovořit, protože Kovové nebe nabízí mnoho pestrých témat.
Sešli jsme se s René Vaňkem kdesi pod kovovým nebem, abychom ho vyzpovídali. Co píše, od kdy píše, proč píše, co se snažil ve své novince s názvem Kovové nebe lidstvu sdělit a další otázky doslova pršely – a René přišel bez deštníku, takže mu nezbylo než odpovídat.
„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“
Je lepší příležitost vyzpovídat autora než při příležitosti vydání jeho nové knihy? Pokud ano, moc jich neznáme, a tak jsme ještě za čerstva vyzpovídali Marka Skřipského a přeptali se ho na jeho novinku Děsy první republiky.