Fantastická literatura nepotřebuje neznámé planety, smyšlené světy ani neuvěřitelné bytosti. Stačí přece prostá krajina, pastvy, lesy, několik hospodářství a (to hlavní a nejpodstatnější) králíci!

Vztahy mezi mocnostmi se vyostřují, krize nabývá vrcholu: lidstvo je na pokraji jaderné války, sama existence života v ohrožení. Jediným východiskem je projekt Man Plus, tedy snaha o kolonizaci Marsu a stvoření kyborgů, kteří by dokázali v tamních nehostinných podmínkách přežít. Prostě a jednoduše: další kniha z edice Mistrovská díla SF – a další klasik žánru, Frederik Pohl.

Co si představíte, když se vám do ruky dostane kniha popisovaná jako „světový apokalyptický bestseller“? Zdevastovaný svět, mutanty, poslední členy lidské rasy zoufale bojující o přežití… třeba. A je-li autor slovanského původu?

Pokud patříte mezi obdivovatele Dana Browna, patrně jste se vydání Ztraceného symbolu nemohli dočkat. Je stejně dobrý? Lepší? Stejně kontroverzní jako některá předchozí díla? Nu, shrňme si nejprve základní fakta: i zde se, stejně jako v autorově nejslavnějším románu Šifra mistra Leonarda, setkáme s profesorem Robertem Langdonem, i zde rozluštíme několik hádanek a šifer a nahlédneme pod pokličku historických tajemství. Tentokrát ovšem ne v Evropě, nýbrž na jiném kontinentu.

Jestli mě něco v literatuře dokázalo pokaždé potěšit, byl to horor. I když mě třeba ničím nepřekvapil, protože jsem podobných příběhů přečetl desítky. Možná je to tím, že jsem na literárním hororu vyrůstal, možná je to tak trochu lidská přirozenost: už z podstaty nás přitahuje vše temné, tajemné a děsivé. Prostě všechno, co nás přinutí uvěřit, že existují duchové a svět není takový, jak se na první pohled zdá.

První dojem mě vylekal. Jako pokaždé koukám dozadu na obálku, kde se píše: „Americký bestseller roku 2009 míří k českým čtenářům!“. Co mi na tom přijde podezřelého? Nejde o slovo americký, ani o rok 2009, ani o české čtenáře, ale o bestseller. ¨

Kniha Mystik ze série Nekromantovy kroniky. Co ve vás název vyvolává? Anotace hovoří o magii a povolávání nemrtvých – což by mohl být slib vydatné temné fantasy, krve, hororové atmosféry, krve, necenzurovaného násilí, krve, nekrofilie a mnoha dalších věcí, o nichž se raději nemluví. Slušné, že? Než si vyhledáte jméno Gail Z. Martin na webu a zjistíte, že je to vlastně Gail Z. Martinová. No, co naplat. Zamáčknete slzu a radši rychle zapomenete na své skryté touhy.

Stephenie Meyerová. Tohle jméno nešlo přeslechnout, hlavně v době, kdy vyšla filmová verze románu Stmívání. Knižní série se v posledních letech značně rozrostla, a když ze světa vydřela i poslední slzu, stvořila Meyerová Hostitele, první „román pro dospělé“. A ten přetéká násilím, brutalitou a sexem bez lásky. Haha, to byl jen vtip. Prostě a jednoduše: tentokrát žádní upíři, ale mimozemští parazité, zajímavé téma, všedobrá hlavní hrdinka a láska, láska, láska… Zapomněl jsem na něco? Jo, láska…

Po roce se mi dostalo do rukou další pokračování ságy o Runovládcích. Před lety bych se na ně bez váhání vrhl, původní série mě doslova okouzlila, ale… „Sedmá kniha není druhá,“ řekl jsem si pesimisticky s obavami, že Runovládci skončí mezi podprůměrem, kam je sráží jejich poslední díly, a z mého okouzlení nezbude víc než trpký úšklebek. Ale někdy takováto hodnocení bývají předčasná.