Vojtěcha Záleského doposud znali povětšinou pouze čtenáři detektivek. Teď se však vydal i na pole fantastiky a jeho sólová románová prvotina Převzetí skončila ve spárech naší redakce. A protože jsme zvídaví, tak jsme se nebáli položit spoustu otázek – ostatně, kniha sama má v sobě mnoho zajímavých drobností, na které se bude chtít po dočtení zeptat nejeden čtenář.
Co člověk udělá, když mu zmizí bratr? Ano, správně: sbalí se a vyrazí ho hledat dřív, než stopy vychladnou. Co na tom, že jste se nerozešli zrovna v dobrém a dlouho jste se neviděli? Krev není voda, a tak nezbývá než kopnout do vosího hnízda a strkat nos i tam, kde vám můžou gangsteři ustřelit celou hlavu.
Magie se probouzí a dlouhá léta mocí spoutaný nekromant procitá. Proti němu má stanout dvanáctka vyvolených. Osud světa je v jejich rukách – oni jsou Dědicové a budoucí nositelé magických náramků s velkou mocí! Jen oni můžou zachránit svět. Dvanáct skoro ještě chlapců, vyjukaných a nezkušených nesoucích na bedrech budoucnost celého kontinentu.
Mohla to být klasická fantasy, jenže Jan Marvel Horn s ní měl trochu jiné plány. A tak vzal spoooustu zažitých klišé z různých příběhů, tu do nich párkrát praštil svým kovářským kladivem,……
Některých věcí se člověk těžko zbavuje. Třeba vlastní minulosti, která se za Izajášem Coleridgem táhne jako temný stín čekající na svoji šanci. A samozřejmě se vynoří v ten nejméně vhodný okamžik, aby soukromé očko pěkně profackovala a nakopala do zadku!
Sourozenci Isarell s Bastienem už spolu pár dobrodružství prožili. Teď se však mají společně vrhnout do dalšího nebezpečí, které vyžaduje bojovníky s velkým srdcem a porcí odvahy. Není však tahle mise jen výsledkem dvorních intrik a nejdou na jistou smrt?
Trilogie Kristýny Sněgoňové s městy v oblacích v hlavní roli byla Světem v bouři uzavřena. A to bychom nebyli my, abychom nepoložili autorce několik zvídavých dotazů!
Zatímco svět se svět před záplavou mimozemských příšer uchýlil do měst v oblacích postavených na vysokých pilířích a izolovaných před vším zlem (kromě toho vlastního, vnitřního), svět „tam dole“ se nezastavil. A nyní je naděje na záchranu blízko. Jenže znáte to to: poslední krok bývá tím nejobtížnějším.
Bizarro. Žánr, který mezi čtenáři získává čím dál vyšší oblibu. Žánr, který boří zažité klišé, že všechno už tady jednou bylo. A také žánr, který má svůj nový, český sborník – Bizarropolis. Dali jsme si dostaveníčko s jeho editory, Kristinou Haidingerovou a Romanem Bílkem, aby nám pověděli něco o bizarru v Čechách a jejich ulítlém knižním dítku.
Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.