A máme tu další várku rozhororů s autory, kteří ví, O čem sní noční můry. Tentokrát v rytmu hudby – od teskných tónů tahací harmoniky přes deathmetal až ke kapele Europe. Ale stejně se Pavel Skořepa ptal hlavně na poezii.
A máme tu další várku rozhororů s autory, kteří ví, O čem sní noční můry. Tentokrát v rytmu hudby – od teskných tónů tahací harmoniky přes deathmetal až ke kapele Europe. Ale stejně se Pavel Skořepa ptal hlavně na poezii.
Pavel Skořepa přichází s další várkou nočnomůrních rozhovorů! Další trojice poetů ze sbírky O čem sní noční můry padla za oběť jeho všetečným otázkám – Petr Boček, Barbora Vaňková a Honza Vojtíšek se vyznávají ze svého (mnohdy složitého) vztahu k poezii a na přetřes přišlo i mnoho dalších témat.
K příležitosti vydání sbírky hororové poezie O čem sní noční můry přineseme rozhovory se všemi, kteří se na knize podíleli. V první várce kladl zvídavé otázky Pavel Skořepa a Kristina Haidingerová, která je autorkou medailonků, Ivanu Adamovičovi, grafikovi Michalu Březinovi a Martinu Dusbabovi.
Recenzi na sbírku hororové poezie máme už za sebou. Ve spolupráci s Pavlem Skořepou a Kristinou Haidingerovou jsme však připravili ještě sérii krátkých rozhovorů s každým z autorů, kteří se ve sbírce objevili. S těmi se od této chvíle budete na našem webu nepravidelně setkávat.
A než se pustíme do první várky rozhovorů, nabízíme ještě pár úvodních slov Pavla Skořepy!
Schopnost sdělit příběh jazykem poezie je jednou z nejtěžších a současně nejnádhernějších možností literárního projevu, která může být člověku do vínku talentu vůbec dána. Ne každý sílu poezie dokáže plně docenit, ovšem nejde zde o každého, jde právě o ty, kteří tuto schopnost bezpodmínečně si poezii vychutnat mají. A co teprve pokud se jedná o poezii hororově temnou.
Lidé dokáží být opravdu krutí. A co teprve děti takovýchto lidí, které jen vidí na názorném příkladu nejen svých rodičů, nýbrž i v nejbližším okolí normálnost krutého zacházení se slabšími vrstevníky, jen aby si někdo uměle a zcela zvráceně mohl zvyšovat svoje sebevědomí?
Každý v sobě má skrytou nějakou tu temnou stránku. Někdo ukrytou tak hluboko pod těmi dobrými, že nemá šanci se nikdy projevit. Jinému stačí jen příhodné spojení několika drobných okolností a vhodného prostředí k tomu, aby jeho temná stránka povstala a plně ovládla motivace a činy daného člověka.
Představa toho, že všechny ženy jsou čarodějnice, nemusí být opravdu až tak zcestná. Stačí si spojit dohromady několik faktorů – od síly ženské intuice po schopnost manipulovat s muži až po nekompromisní prosazování vlastní vůle. A pokud za nimi stojí démonická Bohyně, potom už není co řešit.
Co by člověk udělal, pokud by se mu do rukou dostal tajemný předmět, kupříkladu v podobě obstarožního deníku v kožené vazbě, a již jen samotná přítomnost takovéhoto předmětu v jeho rukách vlastně předznamenává jeho smrt? Navíc je znamením toho, že jakási síla či síly si jej vybraly podle určitých vlastních kritérií, kteréžto vlastnosti přesně spěly k neodvratnému zániku daného člověka třímajícího v roztřesených rukou nechápavě a nevěřícně tento deník?
Je mi velkou ctí přivítat v tomto vánočním rozhovoru a současně vyzpovídat jednoho z předních žánrových překladatelů z angličtiny a současně také zakladatele a majitele nakladatelství Medusa, ve kterém vydává a propaguje ženskou weird fiction stránku hororového žánru. Záludné otázky jsem si připravil pro Romana Tilcera.