Kdo se bojí, nesmí na Slovensko. Nebo naopak musí na Slovensko? No, nechme filozofování, přijměte pozvání na parádní hororovou akci – Charon Con 2026. Přinášíme tiskovou zprávu v originálním znění.
Kdo se bojí, nesmí na Slovensko. Nebo naopak musí na Slovensko? No, nechme filozofování, přijměte pozvání na parádní hororovou akci – Charon Con 2026. Přinášíme tiskovou zprávu v originálním znění.
Je až s podivem, jak rychle se zapomíná na kulturní velikány naší nedávné historie a mizí z obecného povědomí. Ne samozřejmě na jejich stěžejní díla, ta, pokud jsou dobrá, se povětšinou zachovávají. Spíše jde o ztrátu spojení s jejich životy a obdobími, které formovaly jejich dílo a společenský status. Proto je vždy dobré pokud světlo světa spatří nějaká populárně naučná publikace, která jde svojí hravou formou do hloubky a za pomyslnou oponu, čímž tyto umělce zlidšťuje a přibližuje současné společnosti.
Humor je v lidském životě nenahraditelným kořením života. Je potřeba jen o trochu méně nežli základní potřeby jako vzduch, voda a potrava. O to větším požitkem pro člověka je, pokud……
Baladické příběhy z naší minulosti jsou hlubokou studnicí národní slovesnosti a ukázkou, že hororový žánr má v českých zemích bohatou tradici. Ovlivňovaly a stále ovlivňují množství umělců nejen svými tématy……
Byl jsem pověřen – a zhostil jsem se tohoto úkolu se ctí a zápalem – abych vyzpovídal perspektivní a kreativní tvůrčí duo spisovatele Martina Juríka a výtvarníka i ilustrátora Martina „Cuco“ Luciaka pro české milovníky fantastiky, exkluzivně pro Fantasy Planet.
Samotná věda se určitě může pro mladší čtenáře zdát poměrně nudnou disciplínou sama o sobě, natož pak k četbě. Proto také bývá zaobalovaná do poutavého vědeckofantastického dobrodružství, čímž se nejen zvyšuje její atraktivita, nýbrž i mladému čtenáři otevírá obzory k dalšímu rozvoji zájmu o ní. A pokud je vše navíc zpracováno formou komiksu… Toto vizuálně vypravěčské médium jako by k tomuto účelu bylo přímo stvořeno!
Člověkem se nikdo nerodí, člověkem se musí stát. Jinými slovy: zažité civilizační návyky rozhodně neznamenají to samé jako směřování sebeurčení oproštěného od jejich přímých vlivů. A rozhodně nevedou ke stejným pomyslným výsledkům vývoje.
Lidský život je omezený nejenom fyzickými limity tělesné schránky, nýbrž a především jeho omezenou dobou trvání na tomto světě. Ovšem co by pro jedince znamenalo, pokud by byly tyto limity změněny a zákonitosti vyrušeny? A jaký dopad by to mělo na celou společnost, ve které by se napříč věky takovýto nadpřirozený jedinec pohyboval? Čím by mohl obohatit anebo změnit chápání lidské historie a jaká tajemství by si nesl v nitru?
Lidé po generace žijící na jednom určitém území mají své historky a pověsti vztahující k místům, kde žijí, i relativně blízkému či vzdálenějšímu okolí. Vždy v nich figuruje i nějaké to místo zlověstné, zapovězené, na němž se dějí zlé věci všem, kteří nedbají varování a na takováto místa lehkovážně vstoupí…
Ku příležitosti vydání a mého zrecenzování novely Král Beznaděje se mi dostalo milé povinnosti zasypat svými záludnými otázkami jejího autora Tomáše Martona. Tudíž netřeba již chodit kolem horké kaše a vzhůru na zteč!