Upoutávka na Noční klub je zcela zbytečná. Takže pokud chcete vědět něco dřív, než se sami zakousnete do 377 stran, s chutí do toho.

Původní svět Řeky skončil prakticky v minulém díle. Ale jak mnozí víte nebo tušíte, pan Farmer si nechal skulinku v poslední větě, kterou se mohl opět vrátit a vysvětlit nejasnosti, které zůstaly. Otázkou zůstává, zda to vůbec mělo smysl.

Říká vám něco jméno Frederik Pohl? Mělo by. Patří totiž právem k velmistrům sci-fi a mnoha cenami ověnčená Gateway se u nás dočkala už třetího vydání. A to rozhodně něco znamená…

Vzdor. Jak jste si mohli už dříve u názvů všimnout, tak za každým se skrývá více než jen zrnko pravdy. Ale je tady opravdu takový odboj? Nemyslím si…

Kroniky Fey si v našich končinách získaly docela velkou popularitu. Dokázaly zaujmout a příběh byl zajímavý v každém dílu. Často se staly nečekané věci typu mrtvých hrdinů, takže další a další pokračování si většinou každý koupil. Sice Rival vyšel už před drahnou dobou, ale pokud vám unikl, neváhejte a čtěte.

Jméno u nás rozhodně ne neznámé. Ale možná netušíte, jak staré vlastně všechny jeho knihy, se kterými jsme se u nás setkali, jsou. Třeba Enderova hra je už z ledna 1985. A “Planeta zvana Zrada” vznikla už v roce 1978 (UK 1981) jako jeho čtvrtý román. A přesto ani pětadvacet let na kvalitě nemůže nic ubrat. Nebo ano?

Hugo, Nebula, SFX, Locus a Bram Stoker Award, plus nominace na BSFA Award. Samotná tato věta by měla stačit k upoutání pozornosti. Je to sice už pěkných pár měsíců, co se tato kniha objevila na pultech, přesto si zaslouží další pozornost.

Co se vám vybaví při vyslovení jména Iain Banks, případně Iain M. Banks? Že nic? Tak to je chyba převážně našich nakladatelství, která toho od něj zatím mnoho nevydala. Alespoň co se týče jeho sci-fi literatury. A protože se mi do rukou dostalo několik kousků, které určitě stojí za pozornost, představím vám je postupně v recenzích.