Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.

V novém tisíciletí zažívá fantastika skutečný boom a divák je každoročně doslova zahlcen několika desítkami filmů s různou žánrovou tématikou, které na něj chrlí velký bratr Hollywood. Pomalu se však tato móda probojovává i k tvůrcům ve střední Evropě. Nyní má český divák možnost seznámit se se snímkem Mizející vlny litevské režisérky Kristiny Buozyte, který se chlubí hned několika oceněními včetně ceny Méliès d´Or za nejlepší evropský fantastický film roku 2012.

Klasická britská pohádka se dočkala nového filmového zpracování z rukou Bryana Singera v rozmáchlém hollywoodském stylu. Ani takové jméno s obrovským rozpočtem k dispozici však vždycky nezaručuje výjimečný filmový zážitek.

Několik krásných mladých lidí si vyjede do hlubokých lesů na opuštěnou chatu, přičemž jak už to tak bývá, v lese sídlí démon, který nemá v plánu nikoho nechat vrátit se domů. Evil Dead, který se dá považovat za kultovní již od svého vzniku, se dočkal moderního přepracování z rukou uruguayského celovečerně debutujícího režiséra pod produkční záštitou autora původního snímku Sama Raimiho a jeho hlavního hrdiny Bruce Campbella.

Třpytiví upíři dospěli ke konci největším možným šméčkem na diváky, ale studnice příběhů Stephenie Meyer ještě zdaleka není vyčerpaná. Režisér solidní Gattacy, Simone a Vyměřeného času, Andrew Niccol se pokusil vyždímat alespoň slzu kvality ze pseudo sci-fi o komunistických mimozemšťanech, kterým se ustavičně posunují kontaktní čočky, takže švidrají bokem hůř jak Alastor Moody, a přináší film tak nechtěně vtipný, že by snad rozchechtal i Kirsten Stewart.

Celosvětovou premiéru si tento týden odbývá pokračování filmu G.I. Joe. Pokud jste první díl viděli a bylo vám v době jeho sledování víc, než patnáct let, možná se ptáte jednoduše – proč? Film měl celosvětové tržby okolo 300 milionů dolarů, což není málo peněz, ale při rozpočtu 175 milionů je to průšvih. Tržby z prodeje DVD a BD vytáhly nejspíš účetnictví někam k nule a to by většině producentů asi nestačilo, ale za těmito filmy stojí hračkářský gigant Hasbro. A jelikož lodě byly loni a skládací autíčka na nás zaútočí napřesrok, letos je potřeba udělat reklamu plastovým vojáčkům.

Tornáda v Kansasu nejsou jen tak obyčejná. Vytrhnou lidi z jejich prostých realit a vyvrhnou je kdesi v neznámé zemi. Stalo se to Dorotce, kdysi. Ale ještě předtím, než si mohlo culíkaté růžolící děvče zapět píseň o místě kdesi za duhou, se do magického světa dostal čaroděj. Skoro bych chtěl říci, že opravdový.

Nevěřte rodičům, děti. Hlavně když žijete na kraji černého hvozdu. Až vás bude tatínek uprostřed noci a bez udání důvodu tahat do lesa, ukažte mu vztyčený prostředník a bochníkem šumavanu, který jste si pro tuto příležitost ukryly pod postel, mu vyspravte frizúru. Anebo si to celé ušetřete a radši se do tripové chaloupky uprostřed lesa vydejte samy. Ohavnou babu, co tam žije, bodněte párkrát do ledvin a upalte v peci. A za zvuku jejího jekotu se koukejte držet za ruce. Jste přece sourozenci a musíte se mít rádi. Tommy Wirkola z průsvitného čajíčku bratrů Grimmů vyvařil esenci hutnou a černou jako smola, z které po očku vykukuje guilty pleasure roku.

Dějiny naší země nejsou pouze plné „přizdisráčství“ a pochlebování. Byli tu i tací, kteří se rozhodli vzbouřit proti útlaku a odmítli totalitu. Ovšem nečekejte silná slova obroditelů, ani nacionalistická klišé. Protože někdy se hrdina zrodí ze stínů a beznaděje. Někdy může dokonce přiskákat na pérových botách. A s utlačiteli si to vyříká po svém, pěstmi a kopy. Že žádný takový hrdina v Česku nebyl? Velký omyl. Byl jím Pérák, postava protektorátní Prahy, která všudypřítomným nacistům pěkně zatápěla. Svůj hold se Pérákovi rozhodli vzdát i režisér Pavel Soukup ml. a producent Jakub Košťál. Natočili krátký film, jehož předpremiéra proběhla v lednu 2013 v kině Atlas.

Se dvěma celovečerními filmy během jednoho kalendářního roku Tim Burton ještě nepřišel. Těžko však tvrdit, jestli je změna v této skutečnosti považovatelná za pozitivum. Po neútěšných a zavrhovaných Temných stínech si (u nás však poněkud opožděně) odbývá premiéru i Frankenweenie, remake Burtonova vlastního krátkometrážního snímku z roku 1984.