2 v 1! O sto procent objemu více!! Nikdo vám nedá tolik, kolik my pro Vás zrecenzujeme!!!
Pakliže jsme od vydavatelství Piatnik obdrželi dvě hry z jedné edice, byl by hřích a plýtvání drahocenným čtenářským časem psát o každé zvlášť. Proto něch sa páči, jak říkávali předrozvodoví bratři Slováci.
Stává se to. Stává se, že někteří lidé někdy neviděli / nečetli / neslyšeli některou z klasik a tudíž nevědí, kam se vetřel vetřelec, proč na Pána much nestačí plácačka, anebo jak pochodují valkýry. Ne úmyslně, ale prostě se nějakými záhadnými cestami osudu nikdy nevyskytli poblíž dané kulturní události a shodou okolností si ji ani nevyhledali, aby ji vyzkoušeli na vlastní oči (Golding), uši (Wagner) a svěrače (Scott).
Všeobecné vědomostní hry jsou takové sázky do loterie.
Zlepšovat se v nich moc nemůžete, spíše jen trpně čekat, jestli přijde otázka na vám dobře známou věc, nebo naopak na něco, o čem jste nikdy neslyšeli.
Máte rádi hru Splendor, ale už začíná být trochu ohraná?
Není problém,nic co by nezvládla rozšíření. A hned čtyři v jedné krabici!
Nebývá zvykem, aby souběžně s úspěšnou hrou byl nabízen i její remake, ale u titulu Vzhůru do podzemí tomu tak je, a za nás můžeme prohlásit, že to není vůbec na škodu. Sympatická malá hra se pod názvem Vzhůru zpátky do podzemí totiž nedočkala ani rozšíření, ani nového vydání, ani vylepšené verze, ani parodie, ale tak trochu ode všeho kousek.
Měli jsme dobrou vůli, opravdu. Ale po opakovaných zatčeních a mnoha hodinách výslechů na policii jsme to prostě vzdali. Objektivita bude holt muset jít protentokrát trochu stranou…
Jelikož členové redakční herní skupiny byli zčásti nachlazení a zčásti zbabělí, vyrazil váš oblíbený recenzent do Opuštěné chaty sám. Poslyšte, respektive počtěte, co se mu přihodilo.
Už zase se chystá potopa světa. Není divu, lidé jsou zkažení a myslí jen na to, jak vyhrát v deskových hrách. Ovšem tentokrát to má háček: někdo to dal na Facebook a tak se arch chystá víc… Bohužel, jelikož byl Noe první, tak si nahoře vymohl, že na páry má patent jen on a nikdo se po něm nesmí opičit. Takže je to jasné: zvířata zachraňovat můžete, ale ne po dvou.
Bajku o závodu zajíce a želvy znalo kdysi každé dítě školou povinné. Jelikož si nejsme jisti, zda se v současném korektně-inkludovaném školství ještě vůbec smí příběh o rychlém a pomalém zvířátku vyučovat, dovolíme si jej ve zkratce shrnout.
Vikingové sice byli drsní muži, ale ani oni si netroufli vydat se na své dobyvačné plavby bez zásob, a nepochybně před nimi intrikařili, spojovali se a zase rozkmotřovali a hledali, jak urvat co největší výhodu na úkor druhého.