Pepa Smolík ze slavného seriálu kdysi tvrdě narazil, když si myslel, že pasení ovcí je jednoduchá, de facto bezpracná cesta k penězům. Ani samotné ovce to nemají jednoduché, neboť jich je hodně a každá, úplně každá pastvina někde končí. Zkuste si proto, jak dobrá ovce byste byli vy.

Na středních školách (s výjimkou Bradavic) se vás veškerou mocí svěřenou ministerstvem školství snaží odradit od všeho, co dělá chemii zajímavou. Když se na vlastní vlasy a chlupy přesvědčíte, že vodík třaská nebo že lučavka královská dokáže rozpustit i zlato ve vašem hrdle, nedostanete jedničku s hvězdičkou, nýbrž poznámku a rodiče musí přijít do školy. Naštěstí jsou tu Výbušné lektvary, kde je tomu přesně naopak.

Současný ateista jen těžko pochopí, proč středověcí věřící nešťastníci postižení nějakou pohromou varovně volali: „Spaste duše!“ Vždyť kdo spasí tělo, může pak zaskočit do svatostánku ke zpovědi, ale obráceně to jaksi nejde. Patrně i proto se ve slavné hře Pandemic netáhne od kostela k mešitě, od chrámu ke svatyni.

Do Chuchle se téměř odjakživa jezdí na koníčky. Ale protože v téhle hře jde o velbloudy, protože ti – jak známo – rádi plivou, a protože Chuchle pochází ze slova chuchel neboli cucek, zveme vás tímto podívat se, jak se sází na velbloudy ve Velkém Chrchli.

Historické romány i hollywoodské slaďáky nás přesvědčují o tom, že život panovníka nebyl a není žádný med, že není všechno zlato, co se třpytí, a tak všelijak podobně. Víte ale, co je zvláštní? Že si to žádný z těch ubohých, politováníhodných vládců nikdy nebyl ochoten vyměnit třeba s tím nejposlednějším chudákem z poslední chalupy v poslední vesnici jeho království!

Profesoři na školách jsou zvláštní druh, který věří, že je lepší studenty na zakázané ovoce výslovně upozornit, než je před nimi schovat. Malý test: v kterých dnes již klasických filmech byli žáci upozorněni na rizika olizování železného zábradlí v zimě a byl jim výslovně zakázán film Ve víru vášní? Hádejte, i když důsledky jsou vám asi beztak jasné – žáci nedbali varování a lízáním Vášní ve víru utrpěli úhonu na duchu i na těle…

Války vyvolavačů… To zní, co? Uznávám, že ve městech s jejich rozhlasem, amplióny, internetem a bill-, big- a pigboardy to může nechat lidi chladnými, ale my, co žijeme v zaostalých vískách, to vidíme ve zcela živých, sluncem vyšisovaných barvách. Na návsi stojí dva, tři, čtyři i více vyvolavačů a každý z nich se snaží překřičet ty ostatní: „Kůže, kožky, koupím!“ „Nože, nůžky, brousím!!“ „Růže, šípky, stříhám!!!“ „Cizí děti hlídám!!!!“

Vypadá to jako domino, má to kostky jako domino, a není to domino. Vypadá to jako vrhcáby, má to kostky jako vrhcáby, a nejsou to vrhcáby. Co je to? Horká a rychlá novinka od Dino Toys!

Každá věc má rub i líc, a karty obzvlášť. A jelikož (téměř) každá geniální myšlenka je v podstatě jednoduchá, stačil nápad, že hrát se dá i s rubem karet, a jedna z nejlepších karetních rychlovek byla na světě.
Že byl ten nápad oděn do hávu přístavu, lodí, pirátů a zámořských výprav, je pak krásnou, krvavě rudou třešinkou ve skvěle namíchaném drinku.