Mortum: Na stopě zločinu

Vžijte se do situace, kdy jste jedním ze skupiny agentů operující na nepřátelském území. Kraj, ještě před nedávnem zmítaný válkou, skrývá svá tajemství – a na vás je zjistit z nich kolik jen dokážete. Atmosféra, záhady, magie a mnohem víc na vás čeká v kooperativní detektivní hře Mortum: Středověká detektivka.

Mortum: Středověká detektivka slibuje ponurý svět a detektivní pátrání. Oboje znělo jako ostatečně silný (a slibný) důvod, abychom se v redakci podívali hře na zoubek… Tak tedy vzhůru na to!

Překvapené tápání

Po otevření krabice jsme byli plni očekávání. Tři krabičky s okulahodícím designem – co krabička, to samostatná mise, jak jsme se měli později dozvědět. K tomu žetony a… Ha! Pravidla, nemáme pravidla, že by je někdo zapomněl přibalit? Prohledali jsme celou krabici, jestli neukrývá třeba nějaký QR kód. Nic. A pak jsme se konečně podívali na přiložený „pergamen“, který naštěstí přinesl rozřešením záhady. Na jedné straně se skvělo ujištění, že pro tuhle hru pravidla nejsou třeba, že stačí následovat instrukce na jednotlivých kartách, na straně druhé pak bylo vyjasněno několik sporných otázek, které se v průběhu hry mohou vyskytnout. A kromě toho se hned na počátku ukázalo, že jako parta detektivů na tom zřejmě nebudeme úplně nejlépe.

Rozbalení první krabičky s kartami, tedy počátek první mise, přineslo opět trochu tápání. Tak předně – vyberte si své agenty. No jo, jenže kdo ví, co znamenají ty tajuplné ikonky na jejich kartách? A co vlastně bude pro hru samotnou lepší – hrubá síla, nebo snad plížení a páčení zámků? Ale berte to tak, že jdete do neznáma a nevíte, co na vás čeká, takže těžko hledat nějakou optimální strategii.

A pak už jen přichystáte pár hromádek dle popisu, dostanete krátký briefing v podobě textu na kartě o tom, co bude úkolem vaší mise, a můžete začít pátrání po zmizelém informátorovi, což je obsahem první mise.

Od karty ke kartě

Rychle se ukáže, že Mortum opravdu žádná obsáhlejší pravidla nepotřebuje, nejpodstatnější totiž je otáčení karet, které vás už samy navedou. Každá z nich obsahuje text, který popisuje lokaci (občas se na zadní straně objeví i její obrázek) a dává další možnosti co v ní podniknout. Člověk si při tom vzpomene na gamebooky, které fungují na podobném principu – pokud chceš vykonat nějakou akci, otoč kartu jejíž číslo ti říká text.

Ale nebojte se, není to tak jednoduché. Mortum má totiž mnoho možností „navíc“. Rychle objevíte mapu jednotlivých lokací, kterou navíc můžete pár nálezy dokonce upgradovat (ano, na druhé straně „mapové“ karty občas čeká nějaké to překvapení).

Vaším největším nepřítelem je čas. Každý přesun mezi lokacemi si vyžádá nějaký ten časový úsek, což pro změnu sledujete na dalších kartách s rozvrhem dne. A protože vaši hrdinové musí také spát, aby fungovali, promyslete si strategii jak vše stihnout. První mise je v tomhle ohledu dost krátká, v podstatě rozkoukávací, u druhých dvou je zase užitečné označit si dny, které uplynuly (třeba pomocí žetonu). On se totiž člověk ve víru tajemných událostí snadno ztratí, hra člověka pohltí.

Dělej si co chceš, ale rychle

Ale zpět na začátek: ocitáte se se svými agenty někde „uprostřed polí“, u zříceniny na dohled vesnice. Máte jen několik povšechných informací a začíná závod s časem. Právě díky němu nejspíš nestihnete navštívit všechny lokace a proklepnout si jejich obyvatele, nezbývá tedy než dát na svoji intuici. Pravidla sice určují jak by se hráči měli střídat, ale určitě se objeví jeden „vůdce“, který převezme předčítání z karet za své a zároveň si z toho titulu bude nárokovat nejspíš i hlavní slovo v rozhodování o tom, co ve hře podniknete. Proto je ideální hrát v lichém počtu hráčů, hlasování při rozhodování je díky tomu snadnější. Na druhou stranu diskuze nad postupem ve většině případů směřuje k tomu, že všichni hrají rukou společnou a nerozdílnou, ale občas zkrátka padne kosa rozhodnutí na kámen tvrdohlavosti hráče, který je zrovna na tahu.

Podobně jako na začátku samotné hry stojíte před obtížným rozhodnutím: vydat se nejdřív na obhlídku kolem vesnice? Nebo si to namířit rovnou do hospody, sbírat drby? Opravdu jako při skutečném pátrání – prostě se starejte. A popravdě, ať se hnete kam chcete, nešlápnete vedle, každá lokalita má v sobě kousek skládačky, otázkou je jak veliký.

Lokace navíc díky speciálním schopnostem vašich agentů můžete sledovat (akce Pozorování), vkrást se do nich (Prohledání) nebo dokonce přepadnout jejich obyvatele, svázat je, vyslechnout a trochu si zarabovat (Přepad)… Jde jen o to, zda máte pocit, že vám taková akce něco přinese, že je daná osoba nebo lokalita nějak podezřelá. A hodí se i použít hlavu – vážně je fajn nápad přepadnout hospodu plnou lidí? A co třeba vykrádat opuštěný mlýn? A neposlední řadě hraje roli i fakt, že jde o akce speciální, tudíž je jejich počet pro každého vašeho agenta limitován (což je ale něco, co při počátečním výběru postav vůbec netušíte).

Teď už máte alespoň trochu představu o tom, jak se Mortum hraje. Ale zatím jsme nemluvili o tom nejlepším. Hra samotná totiž začne rýsovat před očima hráčů opravdu zajímavý příběh plný tajemství, polopravd a zavádějících zjištění. Atmosféra vás dostane (a proto dokážete zapomenout kolik „dnů“ už máte odehráno). Občas sledujete slepou stopu – ach ten promrhaný čas – a občas trefíte podezřelého na hlavičku úplně náhodou, ale tak by se to dělo i v reálném světě. Občas se dá podplácet, občas porvat, je to vážně jen na vás a na tom, co vám karty, vaše zdroje a speciální akce dovolí.

Abychom nezapomněli: pokud nejste parta Sherlocků Holmesů nebo Sheldonů Cooperů s absolutní pamětí, pak se budou hodit karty na poznámky, protože detailů, které by se vám mohly vykouřit při vyšetřování z hlavy, je opravdu mnoho.

Krušný život agentů

Celá hra je tvořena třemi na sebe navazujícími misemi přičemž jak již bylo řešeno první je spíše takový tutoriál, aby si člověk osvojil pravidla a osahal, jak hra bude fungovat a co vše umožňuje, zatímco druhé dvě už jsou pořádně tuhý oříšek. Každá z misí je ukončena sadou otázek. Za správné odpovědi získáváte body, a pokud dosáhnete potřebného počtu, tedy pokud shromáždíte dostatek informací nebo máte trochu kliku (dá se i tipovat, ale pro poctivce je tu vždy možnost typu „Nemám ponětí“.), postupujete do další mise. Je trochu škoda, že karty s ukončením prozradí komplexně celý příběh včetně detailů, které se vám třeba nepodařilo odhalit, takže pro znovuhratelnost je lepší, když uzavření mise přečte jen jeden hráč a sdělí ostatním třeba jen část detailů.

Hra dává dohromady propletený příběh, který ovšem úzce souvisí s prozkoumávanou lokalitou a jejím okolím. O světě samotném příliš informací nedostanete, takže se budete muset spokojit s tím, že se v podstatě jedná o ekvivalent našeho středověku s prvky fantasy (především magie). Ale popravdě to není nijak na závadu a na požitek to nemá vliv, jen raději tento fakt uvádíme pro hráče, kteří milují lore.

V závěru ještě krátká noticka ohledně lokalizace: Mortum má velké množství textu a kromě velmi občasných drobností typu lehce kostrbatá stylistika či lišící se názvy lokací v záhlaví karet (které stejně nikdo nečte) vše sedí.

Mortum je skvělá zábava, při které se vyplatí lichý počet hráčů. První mise zabere zhruba 70-90 minut, další už jsou delší (minimálně kolem dvou hodin). Jděte po stopách, které vaše družina sama objeví – záleží jen na vás, zda falešných či podstatných – a odhalte celý spletenec vzájemně souvisejících i zcela nesouvisejících událostí nabalených na vaši primární misi. Při hraní na vás dýchne atmosféra drsného světa plného nadpřirozena, zla a temnoty. Ale především – sednete si a hrajete, žádné složité návody, žádné dlouhé studium návodů. Tahle hra nadchne i amatérské detektivy, kteří si jinak s deskovkami příliš netykají.

Mortum: Středověká detektivka