Pinkuins: Když tučňáci koncertují, hráči se baví

Tučňáčí kapela Pinkuins pořádá svůj první koncert. A aby jim to pěkně hrálo, musíte spojit co nejvíc destiček a vytvořit tak orchestr za co největší počet bodů (hvězdiček). A u téhle svižné, nenáročné, ale zábavné hry si můžete klidně se spoluhráči broukat i nějaké ty rockové šlágry!

Už od pohledu jsou Pinkuins díky roztomilým tučňáčím motivům určeni spíše mladším hráčům. A i prvních pár her tuto domněnku potvrdí – svižná hra, ve které podíl náhody převládá nad promyšlenou taktikou, to vše v líbivém grafickém provedení. Partička zabere po dvou třech hrách přibližně 25-35 minut podle počtu hráčů, a pravidla jsou tak snadná, že nebudou tápat ani čerství školáci.

Vzhůru na kru!

Ono to na první pohled může vypadat složitě, protože komponent je na „jednoduchou“ hru poměrně dost a zaberou i docela dost místa – ve čtyřech si připravte ideálně celý stůl nebo alespoň jeho větší část. Nejprve si nachystáte čtvercové destičky obsahující obrázky tučňáků s hudebními nástroji, ryb, oblohy, hor… Pak přijde na řadu „kra“ – tedy prostor, ze kterého si hráči budou destičky brát tak, aby… Nu, sem se ještě za chvilku vrátíme, pěkně popořadě. Každý z hráčů si vezme herní desku, na kterou bude destičky pokládat – desek je několik, takže je možné je obměňovat, losovat nebo se držet té své šťastné, jak je libo. Jediný rozdíl mezi nimi je, že jednotlivé obrázkové motivy mají různé rozmístění. A do třetice jsou tu karty – z balíčku má hráč v ruce vždy tři z nich.

Herní komponenty jsou ze solidního kartonu, a protože při hře se (většinou) nedějí žádné divočiny, mají předpoklady vydržet dlouho a bez úhony. Podobně „trvanlivě“ vypadají i karty. Tudíž další pobídka zapojit i mladší hráče, kteří občas s hrami nezachází příliš šetrně.

A nyní už přepínáme v naší recenzní reportáži na kru, kde se dává dohromady sestava pro první velký koncert tučňáčí kapely. Kra je rozdělena na tři nestejně veliké barevné zóny, na kterých leží ony již několikrát zmíněné destičky, tentokrát pěkně lícem nahoru, aby bylo viditelné jaké motivy na nich jsou. Ale aby to nebylo úplně snadné, musí hráč před tím, než si odebere to, co potřebuje nejvíc, vyložit ze své ruky kartu udávající počet destiček, které si může vzít (maximálně dvě) a barevné zóny, do kterých při tom může sáhnout. A pokud pasete po nějaké obzvláště potřebné kořisti a máte v ruce žolíka, prostě si vezmete cokoliv z nabídky. Cílem je vytvořit na své herní desce co největší shluk hranami spojených kartiček, které kopírují vyobrazené motivy. Na každé destičce navíc naleznete hvězdičky, které udávají počet bodů do konečného sčítání (jeden až tři).

Je tedy jasné, že tady nastupuje strategie – ale čím víc hráčů, tím víc se kra obměňuje a tím méně má smysl počítat s tím, že destička, která by se hodila, vydrží do dalšího kola, než na vás opět přijde řada. Ideální strategie je brát okamžitě jak to jde. V posledních kolech navíc máte v ruce karty, které vám nedávají příliš na výběr co a odkud brát, takže můžete vyjít třeba i bodově naprázdno.

Řízněte do kytar, tučňáci!

Kromě toho si můžete i záměrně škodit – zejména u bonusových úkolů přidávajících body navíc je snadné sebrat protihráči kartu, která by se mu hodila. Ony bonusy spočívají buď ve shromáždění kombinace destiček s požadovanými motivy nebo obsazení řady, sloupce či rohů své desky, a jsou dány bonusovými kartami, které otočíte před začátkem hry. Samozřejmě je třeba si „spočítat“, jestli se vám takový tah vyplatí. Protože sebrat soupeři dva body a zároveň o ně sám přijít není v konečném zúčtování nic moc.

Vše ale záleží především na tom, jaké motivy se objeví na destičkách na kře a za kolik hvězdiček budou. Samotný princip hry, shlukování karet, je naprosto snadný a pochopitelný i pro menší hráče (a případná drobná pomoc rodiče rozhodně stejně ničemu neuškodí). A pokud alespoň jeden z hráčů umí počítat alespoň do čtyřiceti…

kdybychom chtěli být zmlsaní, pak by hře neškodil vnitřní insert (alias jedna kartonová přepážka krabice navíc, ale na destičky dobře poslouží přiložený zavírací igelitový pytlík a na karty si holt dáte gumičku, aby se nerozutíkaly, a vyřešeno.

Pinkuins jsou zkrátka svižná nenáročná zábava, u které není třeba příliš přemýšlet a taktizovat. Jako oddechovka nebo výplň volné půlhodinky, kdy potřebuje člověk vypnout, rozhodně nezklamou, a především: zabaví i menší hráče.

Pinkuins