Profesoři na školách jsou zvláštní druh, který věří, že je lepší studenty na zakázané ovoce výslovně upozornit, než je před nimi schovat. Malý test: v kterých dnes již klasických filmech byli žáci upozorněni na rizika olizování železného zábradlí v zimě a byl jim výslovně zakázán film Ve víru vášní? Hádejte, i když důsledky jsou vám asi beztak jasné – žáci nedbali varování a lízáním Vášní ve víru utrpěli úhonu na duchu i na těle…
Takže když mágové z Čarodějné univerzity, místo aby o tom drželi hubu, výslovně nakázali studentům nechodit do sklepení, a když už tam půjdou, tak ať rozhodně nehledají prastarý grimoár s tajemnou mocí (nadto nazvaný Velká kniha strašlivých čar), a když už ho najdou (bodejť ne, když ležel na podstavci uprostřed místnosti), tak ať jej probůh a provšechnyentityjemunaroveňpostavené neotevírají – hádejte, co se stalo…?
Kde nic není, ani Albus nebere
Asi už tušíte, že ve hře pojmenované po zmíněném lexikonu kouzel jste vy těmi nerozvážnými učni a musíte se vypořádat s nestvůrami, které z jeho stránek vylézají a plivou kolem sebe plameny, síru a kletby. A pohladit desky rozhodně nestačí…
Naštěstí i prváci už něco málo umějí a tuší, že magie vychází ze čtyř elementů – ohně, vody, země a dračích pšouků či čeho -, takže se mohou nějaká kouzla přiučit ze svitků, které se povalují na policích kolem.
S prvními kouzly spočívajícími v tricích jako nechat zmizet kartu či telepaticky pošťouchnout spolužáka, aby taky něco dělal, a s nějakými těmi elementy v rukou musíte tedy přežít všechny nestvůry, ustát všechny kletby, nakonec přemoct finální monstrum a zabouchnout tu prokletou bichli. Úmyslně nepíšeme „zahnat všechny nestvůry a zlomit všechny kletby“, protože to se vám jednak skoro určitě nepodaří, a druhak to občas není úplně taktické. To proto, že i když se zdá, že ve starém plesnivém sklepení bude aspoň zemních a vodních elementů dost, není tomu tak, a když se vám špatně sejdou karty, tak vám ani Brumbál nepomůže a kletba prostě dopadne na vaše bezvousé hlavy.
VKSČ
VKSČ – na mě nekoukejte, já ten název nevymyslel a kdybych jej měl pokaždé celý opisovat, to bychom tu byli do zítřka – zajímavě kombinuje herní princip stavění karetního balíčku (tedy deckbuilding) a získávání a využívání karet na stole. K vaší smůle udrží každý čaroděj v hlavě jen pět kouzel a tak přiučit se další lze jen na začátku – pak už pouze můžete měnit jedno za druhé.
(Mimochodem, už poněkolikáté jsem se setkal s názorem, že mág si pamatuje jen omezený počet kouzel, ale ještě nikde jsem nečetl situaci typu: „Ten náš kluk je blbej, dáme ho na kouzelníka…“ No nic, opět k vážné práci.)
Z logiky věci i podstaty je už asi jasné, že VKSČ je kooperativní hra, a proto máte omezenou možnost si navzájem vypomáhat; na druhou stranu vás takřka neustále rozptylují karty děsu. Když je hrůzy moc, ochromí vás, vy ztuhnete a příšera a hra vás sežerou…
Ano, na rovinu přiznáváme, že VKSČ není jednoduchá hra a není pro začátečníky. Máme-li parafrázovat Zdeňka Šmída, tak “…úroveň bez ťažkostí je pro normálního smrtelníka provázena značným množstvím ťažkostí…“ a ty ještě těžší úrovně jsou… no prostě ještě těžší. Hra vám nic neodpustí a zejména na méně početné skupiny se bude vytahovat jak třikrát propadlý sedmák na prvňáka, a když vám nepadnou karty, snadno padne celý tým.
Na druhou stranu je to výzva na úrovni a čím větší máte pro náročnější kooperativky slabost, tím silněji si vás přitáhne. Je kompletně počeštěná, s náročností pravidel na střední úrovni, s vtipnými barevnými ilustracemi a dřevěným žetonem v podobě otevřené knihy. Naše doporučení tedy zní: kdo to hraje, ten to je a tomu se hra šikuje.
Velká kniha strašlivých čar
Autor: Maxime Rambourg
Vydal: REXpost s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 12+
Doba hry: 60 – 90 min.
Cena: 999 Kč
