Král Škorpion

Robustní černovlasý válečník se svaly lesknoucími se potem táhne dávnověkem plným kouzel a svištících mečů. Přichází… ne, není to dlouho očekávaný třetí díl Conana, nýbrž předpokračování Mumie, tentokrát ve stylu klasické heroic fantasy.

Namouvěru, něco takového mi opravdu chybělo. Po sofistikovaných devadesátých letech, kdy se nám Hollywood snažil vnutit typ “reálného” akčního hrdiny (Willisovy alkoholické nicky, Cageovi hrdinové z donucení či vrchol všeho, citlivka Neo Reeves, který dokáže být bouchačem jen ve virtuální realitě), je tu konečně pořádný testosteronový hrdina, poctivý uzel (či spíše uzlisko) nakynutých svalů, který prohřmí filmem jako lavina a nechá za sebou jen usekané hlavy, pochroumané hnáty a potrhané panenské blány. Ale co už dnešního standardně chcípáckého, sexuálně frustrovaného a od věčného zírání na monitor či obrazovku videa poloslepého návštěvníka kina lépe přesvědčí o nadřazenosti jeho pohlaví, než pohled na lesknoucí muskulaturou obrostlého chlapa s mečem v pěsti a polonahou ženskou přehozenou přes rameno?

Stephen Sommers vlastně ani není filmový tvůrce, on je tlumič. Tlumí abstinenční příznaky u určitých skupin filmových fanoušků. Po superúspěšném vyrovnávání indianajonesovského deficitu oběma Mumiemi vytáhl další klasiku z osmdesátých let a tentokrát z pozice producenta a scenáristy pomáhá milovníkům klasické heroic fantasy zvládnout čekání na třetího Conana. Namouduši, Krále Škorpiona jakoby v dětství kojil krvavým mlékem samotný Robert Ervin. Barbarským dávnověkem se vítězně prohání krutý vojevůdce Memnon. Díky svému čaroději, který dokáže vidět budoucnost, zvládne Memnon každého nepřítele snáze než Jackie Chan přeskok nákupním vozíkem a podrobuje si jeden národ za druhým (což mu umožňuje pěstovat svůj nejoblíbenější sport – lukostřelbu do davů odzbrojených, na kolena sražených zajatců). Několik kmenů však stále urputně vzdoruje. Náčelník jednoho z nich nemá v hlavě úplně vymeteno, a tak vydumá, že Memnona můžou porazit, jen pokud zlikvidují jeho jasnozřivého parťáka. Dvacet rubínů by měla být dostatečná odměna za dodávku pizzy s ananasem a věštcovou hlavou. Mathayus (“Nikdy nesahej na můj luk!”) a jeho dva bratři, poslední příslušníci klanu nájemných zabijáků, skáčou na koně a na velblouda a cválají do Memnonova tábora, aby zmiňovanou ingredienci sehnali. Jenže zrada je svině, šípy vesele bzučí tmou a Mathayus je najednou jedináček. Pořádně naštvaný jedináček. Přichází do sídelního města Gomora a je odhodlaný ke kouzelníkově hlavě přidat jako grátis bonus i kebuli Memnonovu. Co však čert nechce, věštec je ve skutečnosti věštkyně, a to krásná, mladá, v Memnonových službách násilím držená a navíc očividně asijského původu…

Ruku na srdce, v tomto filmu není původní nic. Ale absolutně nic. Autor příběhu (no, příběhu…) Stephen Sommers a režisér Chuck Russell natočili tak krystalicky čisté béčko, že si ho podobně jako dokonale vyleštěné skleněné tabule žádný kritik nejdříve ani nevšimne – a vzápětí si o něj rozbije nos. Král Škorpion už není ani ona pověstná vykrádačka, to je hotový bazar použitých nápadů (kromě Conana a jemu podobných i Sommersův milovaný Indiana Jones, Gladiátor, Robin Hood a v podstatě většina historicko-dobrodružných filmů, na které si vzpomenete). Navíc s historií nakládá s libovůlí televizních fantasy seriálů, takže se tu třebas dozvíme, že 3000 let před golgotským incidentem mohly existovat nejen katapulty, šurikeny a složité kanalizační systémy, ale dokonce i dalekohledy a střelný prach(!!!). A víte co? Vůbec, ale opravdu VŮBEC to nevadí. Ono totiž nic z toho není myšleno ani trochu vážně a film dosahuje tak vysoký stupeň pohodovosti, zábavnosti a onoho spikleneckého pomrkávání na diváka, že i vysloveně okopírované scény (Mathayus se před lukostřelbou kryje za kutálejícím se gongem) namísto frflání přijmete s hurónským smíchem. Celé to má střízlivých 80 minut a ty jsou natlačené akcí a humorem víc než teenagerská diskotéka hormony. Jakákoliv scéna s potenciálem nudy či rozvláčnosti je nemilosrdně osekaná na kost, takže stačí, abyste si pár vteřin vybírali z rozkroku rozsypaný popcorn a určitě vám unikne nějaký vydařený vizuální gag, podřezaný chřtán či vlnící se děva. Chuck Russell už natočil všelicos a vždy to zvládl na výbornou (Noční můra z Elm Street 3 byl skvělý horor, Maska vynikající komedie, Likvidátor slušný akčňák), ale dirigování této šermířské bouchanice mu rozhodně sedlo nejlépe – bojové scény, které tvoří zhruba 99,8% filmu, jsou jednoduše strhující, a ač se krví v zájmu přístupnosti šetřilo, díky šikovnému střihu a výstižným zvukovým efektům divák i tak cítí každé seknutí na vlastním mase a kostech.

Kromě Russellovy přesné a přitom odlehčené režie jsou významnou oporou osvěžujícího, záměrně dekadentního “fílingu” hlavně herci. Ne že by měli co hrát, to ne – postavy tu už vlastně ani nejsou charakterizované tou pověstnou béčkovou jednou větou, ale jen jakýmisi vnějšími znaky, například Memnon (Steven Brand) je “ten, co zadrží šíp holýma rukama”. Naproti tomu každý z představitelů přesně pasuje na svoji figurku. Polonahá Kelly Hu je pomilováníhodná, Michael Clarke Duncan robustný spolubojovník, od kterého je radost nechat si krýt záda, Grant Heslov je komický poskok s únosnou mírou otravnosti. Nejpříjemnějším překvapením celého filmu je však samozřejmě herecký výkon wrestlingového showmana The Rocka v hlavní roli. Je přesně tím, čím byl Vin Diesel pro Černočernou tmu anebo Hugh Jackman pro X-Men – bez jeho sympatického, ba svým způsobem dokonce charismatického zjevu by to celé nestálo ani za fajfku tabáku. Každá jeho hláška má průbojnost nastřelovačkou vypáleného hřebíku a v bojových scénách je jako lokomotiva, které selhaly brzdy. No jasně, nominace na Oscara z toho nebude, ale oproti svaloušům staré školy, Arnoldovi, Slyovi, Dolphovi či Louovi, je The Rock úplný Kevin Spacey. A způsob, jakým ten chlap dokáže i přes nepohodlné rozpoložení (po bradu v písku) likvidovat masožravé mravence, je jednoduše nezapomenutelný.

Král Škorpion je jeden z nejdivočejších filmů posledních let, hotové “labůžo” pro milovníky řemeslně dokonale natočené a k tomu vtipem a sebeironickým nadhledem prošpikované akční zábavy. V kategorii filmové heroic fantasy rozhodně patří k úplné špičce. Jistě, atmosféru Barbara Conana neviděl ani z rychlíku, ale na všechny ty Beastmastery, Deathstalkery, Atory a Kully už můžete klidně zapomenout. Nechť mě světelný meč skolí, ale pro mne je “Škorpík” společně s druhým Bladem zatím nejzábavnější film sezóny.

Převzato z Fantázie

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Myslím,že jinak objektivní autor recenze tento film hodně,ale hodně přechválil.

  2. Všetko je otázka vkusu a prístupu. Ak od začiatku budete brať film ako béčko bez akýchkoľvek ambícií (okrem snahy na 80 minút pobaviť prostoduché publikum), rozhodne nemôžete byť nespokojní. Práve som si prečítal v novej Pevnosti recenziu Jirku Pavlovského a myslím, že sme sa perfektne zhodli. Ale akceptovať tento film chce asi naozaj veľkú mieru béčkomilstva (ktorá mne rozhodne nechýba).

  3. Rozdíl mezi béčkem a áčkem je podle mě ve velikosti rozpočtu.A pokud má
    nějaký film rozpočet 70 milionů dolarů a dopadne takhle,tak to není povedené béčko,ale zmršené áčko.
    Tím nechci říci,že bych byl nepřítelel filmů kategorie B.Naopak,myslím,
    že se zde najde spousta povedených děl.Počínaje italskými horory,přes
    skvosty P.Jacksona,až po např.v nedávné době uvedené novozélandské Démony.
    A recenzovaný film postrádá jak kvalitu,tak originalitu a jediné,čím by
    snad mohl zaujmout jsou souboje,ovšem to by musely být natočeny úplně
    jinak/vzor Statečné srdce nebo Gladiátor/.Takto nastupuje pouze nuda.

  4. Rozdil mezi A a B rozhodne neni a nikdy nebyl podle vyse rozpoctu. Jenom driv bylo obvykle, ze se do Becek nestrkaly takove prachy.

  5. Úplne súhlasím s Ondřejem. Napríklad Deň nezávislosti a Schindlerov zoznam mali zhruba rovnaký rozpočet, a predsa je úplne jasné, čo je áčkový a čo béčkový film. To je samozrejme extrémny príklad, ale… Mimochodom, na Istrocone budete môcť vidieť prvý slovenský krátkometrážny akčný horor, ktorý stál asi 20-tisíc korún slovenských, a napriek tomu tam budú efekty typu “spomalený projektil”. Dnes už je možné všetko.

  6. Za A považuji celovečerní hraný film určený pro kina.A to je i tento případ,i když námětmůže být považován za béčkový.Pokud by Dennezávislosti byl B,tak by to musely být i třeba Hvězdné války a vůbec velká část kinoprodukce.A tohleto vlastně není důležité.Faktem zůstává,že tento film je komerční ubohost nejtěžšího kalibru a hodnocení 7 z 10je přehnané.Je jedno do jaké kategorie si ho zařadíme,na kvalitě se nic nezmění!

  7. Co se me tyce,tak me se film Kral Skorpion opravdu libil… samozrejme ze se nemuze vyrovnat panovi prstenu apodobne ale je to prijemna oddychovka nabita humorem a prijatelnou davkou akce i krve… nevim proc pozitivniho hodnoceni dosahuji jen vysokorozpoctove filmy s hlubokym psychologickym tematem… nemam nic proti takovym filmum…miluju Matrix,Sesty smysl a tak,ale takovahle oddychovka je mezi nimi taky treba… naprosto souhlasim s autrorem recenze…

Zveřejnit odpověď

Král Škorpion

Vládce Memnon rozšiřuje svou vládu v pouštích Středního východu. Protože má čaroděje, předvídajícího výsledek každé bitvy, jeho armáda vždy úspěšně povraždí všechny protivníky. Memnon se snaží naplnit prastarou věštbu – stát se……

Vládce Memnon rozšiřuje svou vládu v pouštích Středního východu. Protože má čaroděje, předvídajícího výsledek každé bitvy, jeho armáda vždy úspěšně povraždí všechny protivníky. Memnon se snaží naplnit prastarou věštbu – stát se Králem legend, bohy milovaným panovníkem… Jenomže bozi si vyvolili někoho jiného. Jmenuje se Mathayus a je to bojovník, nemající sobě rovného, který povzbudí zbytky pouštních kmenů, aby se proti Memnonově tyranii sjednotili. A nastoupí i na trůn, který si sám zvolil…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zveřejnit odpověď