Psát recenzi na dvacátou devátou knihu románové řady není lehký úkol. Zeměplocha Terryho Pratchetta je ale fenomén, který trvá bezmála dvacet let, a jeho příběhy, ač na první pohled samostatné, tvoří velice složitou a precizně utvořenou strukturu, kterou plně ocení pouze věrní čtenáři. Pratchett píše tak, že i u jeho posledních knih se smějí ti, kteří se setkávají se Zeměplochou poprvé, ale opravdová zábava začíná v okamžiku, kdy se v placatém světě na hřbetě obří želvy pohybujete jako doma.

Cliva Barkera určitě není nutné nikomu představovat. Mistr hororu (Book of Blood 1-6), spisovatel dark fantasy (The Thief of Always) a pán absurdnosti (Abarat). To vše je on, pan spisovatel, který nás děsí svými mrazivými příběhy a zve do svých nadpřirozených světů. Ale co se stane, když autor Barkerova formátu dostane chuť na změnu? Přesně to je Galilea.

Ruský spisovatel Sergej Lukjaněnko se u nás letos dobře uvedl knihami „Hranice snů“ a „Spektrum“, ale to nejlepší přichází až teď. Inu, jak se říká, do třetice všeho dobrého… Jeho nejproslulejší kniha „Noční hlídka“ je tady. Jestlipak splní očekávání čtenářů, namlsaných filmem podle ní natočeným?

Zachytit Palahniukův časoprostor není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Ve všech jeho románech je sice dějištěm Amerika, ale v každém z nich je alespoň jeden nereálný, fantastický prvek, nějaký zázrak, něco neskutečného, co ovlivní celý děj. Pokud se nejedná přímo o prvek nadpřirozena, můžeme vypozorovat jistou ne-realitu, kus pokroucené skutečnosti, která ovlivňuje pohled Palahniukových hrdinů na svět.

Ačkoliv pokračování nejmilovanější a zároveň nejnenáviděnější fantastické série ještě nějakou dobu v češtině nevyjde,“Harry Potter and The Half-Blood Prince“ si stejně razí cestu celým světem, včetně odvážlivců z naší republiky. Oni, případně ti, kteří se nebojí menších spoilerů, nechť tedy zavítají na poodhalenou posvátnou půdu předposledního příběhu. (Recenze originálu)

Už dávno jsem slíbil recenzi a konečně se k ní dostávám. Přeci jen si to právě Frederik Pohl se svými Heechee zaslouží. Je to už docela dlouhá doba od vydání nejnovější edice (o té starší nemluvě :-)). A jak to už ve finále bývá, tato závěrečná část kompletuje životní i post-životní osudy nejen Robina Broadheada.

Když jsem ve svém článku o příručce Středověký svět podotknul, že by stála za zhodnocení historika, ozvala se jako na zavolanou historička Jana Jůzlová, která v této recenzi knížku podrobně rozebrala. Neodpustila si ani kritiku problematických pasáží. – pozn. OJ.

Román francouzského autora Bernarda Werbera „Mravenci“ nese na obálce prvního vydání reklamní podtitul „fascinující světová sci-fi“. Jako čtenář můžu s tímto sloganem po dlouhé době opět souhlasit. O kvalitě tohoto námětově velmi netradičního příběhu svědčí i fakt, že se kniha od roku 1998 u nás dočkala už druhého vydání.

Orci, rasa zrozená k boji. Tvorové, jimž se nepříčí vyřešit každou situaci hladce a elegantně špičkou meče, rozpárat vnitřnosti sekerou, případně rozbít cizí ksicht vlastními pěstmi a ještě si na něj dupnout. Často tvrdohlaví, pevní jako kámen, neoblomní jako politici před volbami. To všechno jsou oni a o téhle sebrance drsných chlapíků pojednává celá kniha, respektive trilogie.

Poddruh sci-fi zvaný New Weird si podmaňuje čtenáře po celém světě a ani ti naši nezůstali imunní. Návnadu tvořenou románem Chiny Miévilla Nádraží Perdido spolkli i s navijákem a chtivě se dožadují dalších porcí. Minulý rok jejich choutky uspokojila Jizva a nyní přichází Železná rada. Budou však velká očekávání, která natěšení čtenáři do této knihy vkládají, naplněna?