Vyrábíme počítače tak chytré, až jsou hloupé. Se stroji svádíme boj dennodenně. Nemají podobu terminátorů, ale bílé hučící krabice. Vražedné jsou přitom stejně. Odporovat jejich útokům je zbytečné, ale pořád si z toho jde dělat legraci.

Anna, dříve obyčejný a snadno zneužitelný vlk, dnes manželka mocného a obávaného Charlese Cornicka, syna vládce všech vlkodlaků – maroka. Svět je pro ni ale stále nebezpečný, a Anna to ví. Obzvláště teď, protože marok se po celoživotním skrývání chystá odhalit vlkodlaky světu, jako to už dříve udělala jiná část magické společnosti – fae. Pro nikoho to nebude jednoduché…

Putování pokračuje. Mladý Gorian je o něco moudřejší a zkušenější. Má méně spojenců a o mnoho více potíží, ale nic mu nezabrání v pokusu naplnit svůj osud. Střetnout se s Morygorem, ledovým pánem snažícím se ovládnout svět… Něco vám to připomíná? Není divu. Ani druhá kniha trilogie se neodklonila od mustru, s nímž autor začal v prvním díle. A ani tentokrát při čtení nechybí úsměšky a myšlenky na to, že je vám tento příběh až moc povědomý.

Z metalicky fialové obálky knihy na nás svůj dlouhý pohled upírá bledá holčička s drdoly, tvářící se trochu zpupně, trochu smutně. Tahle dívenka se obléká jenom do černé, poslouchá maminku, operní pěvkyni a není nijak moc družná, co se týče okolí. Ale není to její vina, ona by moc chtěla. Jen jí v tom stojí drobná překážka. Je totiž mrtvá.

Utopický svět plný radostí a krásy se vrací v románu Scotta Westerfelda už potřetí. Jak však již víme z minulých dílů, nic není tak krásné, jak se na první pohled zdá. Nahlédneme tentokrát pod roušku temné stránky dokonalých bytostí trošku hlouběji?

Můžete ji převalovat v rukou, hladit vystouplá písmena jména editora i samotné antologie, obdivovat decentní, a přitom tak trefnou obálkou od Lese Edwardse, můžete se s ní zahrabat pod peřinu, přivonět ke stránkám, zdali z nich neucítíte jemně kovový pach krve… Můžete s ní dělat mnoho věcí, než se rozhodnete pro onen okamžik – naplno se ponoříte do tajů a krás hororových povídek v Knize hrůzy.