Není od věci si občas přečíst nějakou tu starší fantastiku. Jen je potřeba dobře vybírat. Sbírka povídek Vítězové je souborem prací Poula Andersona a najdete v ní povídky oceněné cenami Nebula, Hugo nebo Locus (popřípadě jejich kombinací), což samo o sobě hovoří o jejich kvalitě. Přesto se pojďme podívat, jestli onu kvalitu nezavál neúprosný čas nebo zda náhodou nezapomněli porotci na čtenářskou vstřícnost.
Kroniky karmínových kamenů pokračují dobrodružným příběhem z prostředí letců, kteří bojovali za 1. světové války v rakousko-uherské armádě. Válečný pilot, potomek
slavného rodu Valdštejnů, naváže na bojový věhlas svého slavného předka, Albrechta z Valdštejna. Zasvěcený pohled Vlada Ríši na málo známou historii létání v době 1.
světové války přináší nejen řadu zajímavostí o letecké technice, ale i o počátcích použití letadel v tehdejších armádách. Vzdušné souboje té doby si čtenáři spojí
spíše se západní frontou, s boji na území Francie a se jmény jako kapitán Bigglesworth (Biggles) nebo Baron Manfred von Richthofen (Red baron).
Věříte na vidláky, kteří bez vlastní zásluhy přijdou k superschopnostem a oddané lásce krásné ženy? Máte rádi příběhy o boji za zachování vlastní identity? Potrpíte si na nečekané, dramatické zvraty? Pak zapomeňte na Dědičné právo. Richard Knaak vypráví především o intrikách mezi nebem a zemí… a o dávné minulosti světa Diabla.
„This is the end, my only friend the end,“ zpívá dveřník Jim Morrison v písni, která mi zněla v hlavě při čtení přibližně celé poslední třetiny této knihy. Tohle je konec, můj jediný příteli. Konec jedné epické trilogie, jejíž jméno zůstane vytesáno v hliněných tabulkách naší literární fantastiky.
Každý máme nějakou literární slabost, nějaké téma, kterému nemůžeme odolat. Tou mojí jsou (vedle upírů, zombií a děl Jiřího Pavlovského) příběhy z amerických středních škol. Ani nemusí být fantasy, ale pokud jsou, tím líp. Psycholog by v tom jednoznačně identifikoval patologickou fascinaci něčím, z čeho mám ve skutečnosti hrůzu.
Byl jsem sám a ztracený. Nevěděl jsem, kde jsem a nevěděl jsem, kdo jsem. Ztracenější být nemůžete. Při tom, co jsem věděl, a co jsem naopak vůbec nevěděl, proč bych toužil po temnotě, kde se skrývají monstra? Protože zabijáci se tam skrývají taky.
I tento rok dorazila na trh dvoudílná „jafffovina“. Martin Moudrý alias Jafff opět rozšířil počet vydaných titulů o dvoudílný román Grafomág. Chtělo by se říci akční román, ale to stoprocentně platí jen o jeho první části, nazvané Kamarád do deště. Druhá část, Nemoáry, obsahuje akce výrazně méně.
Pavel Renčín je hlavním představitelem městské fantasy u nás. K příležitosti završení jeho trilogie Městské války jsme jej pro vás vyzpovídali. Vrátí se do tohoto světa? Jak dlouho by v něm přežil? A které město je mu nejblíže? Dozvíte se v článku.
Petr Schink patří k mladé generaci autorů. Snaží se prosadit psaním čtivého kvalitního braku a být tak konkurencí nejprodávanějším českým žánrovým spisovatelům. Nutno dodat, že se mu to celkem daří. Už v první knize, povídkové sbírce Špinavá práce, jsme se seznámili s Charlie Parkerem, který se v románu Vylévání krve vrací. Ten se však odehrává před povídkami uveřejněnými ve sbírce.
František Fuka. Pokud patříte mezi ty diváky, jež zůstají před plátnem až do projetí posledního titulku, dost možná vám toto jméno něco říká. František Fuka je nejen recenzent, ale také majoritní tvůrce titulků u nás. Zabývat se však budeme právě jeho recenzováním – a tak jako jsou jeho recenze úsečné a svižné, s odpověďmi na tom není jinak.