Červený trpaslík. Dle jedněch neopakovatelná satira, která si zahrává s takovými tématy jako je smysl života či osud, dle druhých pouze trapná zábava, jejíž příznivci jsou strhnuti lacinými fórky a nedospělými fantaziemi. Nejen toto jsou názory na dnes již kultovní seriál britské BBC.

Po delší pauze se na trhu objevil třetí díl Zahnovy série o kobrách – speciálně upravených bojovnících. V prvním dílu (Kobra) jsme se seznámili s kobrami – jejich vznikem, výcvikem, nasazením ve válce proti Troftům a následnými problémy po skončení války. Druhý díl (Kobra z Aventine) seznámil čtenáře s osudy kober coby kolonizátorů panenské planety Aventine a s obtížemi, které tato kolonizace přinesla. Nyní máme před sebou třetí díl.

Alexei Panshin je u nás téměř neznámý. Po přečtení prvních stran Obřadu dospělosti jsem se nemohl ubránit pocitu, že vyd. Triton skrytě usiluje o to, aby tomu tak i zůstalo. Nic proti, ale zadní obálka a předmluva, z nichž se dozvíme, že „Alexei Panshin vystihl a popsal pocity mladé dívky právě v tom období jejího života, kdy jsou mladé dívky nejkrásnější, nejcitlivější a nejzranitelnější“, pravděpodobně více fanoušků SF odradí než přiláká. Škoda. Román za přečtení rozhodně stojí.

O knize Lovci a sběrači toho bylo v Čechách a na Slovensku napsáno mnoho. Práce nadějného slovenského spisovatele si oblíbila intelektuální smetánka (tedy jestli vůbec něco takového existuje) nejen v naších zemích, ale i v Německu a Rakousku. U nás je k dostání nejenom ve slovenském originálu, ale i v českém překladu od nakl. Odeon.

„Říká se, že v Kaldeře vlastně nikdy nepřestává pršet, a možná je to pravda, ale nic to nevypovídá o nuancích deště. Někdy drobně mrholí, chladně a čistě jako v horách. Jindy, když uzávěrou kolem jícnu proniknou vulkanické exhalace, ženou atmosférické změny přes město poryvy lijáků kyselých jako defolianty.“

Před relativně krátkou dobou vydal Polaris další díl Hawkeova cyklu „Časoválky“ – Manévry Nautilu. Jak již název napovídá, autor za základ své časovky tentokrát použil celosvětově proslulé dílo Julese Vernea „Dvacet tisíc mil pod mořem“, které celkem zdařile adaptoval pro potřeby svých „Časoválek“.

Až teď mohli čeští čarodějové otevřít náramně poučnou pátou část životopisu jejich britského kolegy Harryho Pottera, aniž by se museli spoléhat na kouzla překládající z angličtiny nebo na verzi od východních bratří, odkud osobně cítím až možná příliš velký vliv Kruvalského institutu čar a kouzel. Velká Británie byla v době pátého Harryho ročníku velice nepříjemným místem. Lord Voldemort se údajně vrátil z albánského exilu připraven znovu vést skupinku ultrapravicových extrémistů…

Iain M. Banks je jméno v oblasti sci-fi něco jako Feist ve fantasy. Není ještě legendou, ale umí setsakramentsky dobře psát. Což dokázal i zde, v samostatném románu, který se bohužel ještě českého vydání nedočkal.

Před mnoha a mnoha lety… No, není to vlastně až tak hrozně dávno, co nakladatelství Leonardo vydalo sbírku polských fantasy povídek Maladie. Ta sbírka byla vynikající a mezi smetánkou polské fantasy se nacházela i povídka “Smradlavá práce” od Eugeniusza Debskeho. Dobrodružství “zaklínače” Hondelyka byla opravdu zábavná, ale od té doby se mi nic od Debskeho nedostalo do rukou. Až teď. Stejné nakladatelství, stejný autor, stejná zábava? Ale kdeže!

Ze Země na Měsíc nikoliv s Julesem Vernem, ani A.C. Clarkem nebo R. A. Henleinem. Jízda s panem A. Steelem je z roku 96, to znamená řádově propracovanější. Usedněte do anti-G křesel, připomeňte si, kde je schovaná komandérská pětačtyřicítka a stiskněte červené tlačítko. Startovní, nikoliv k odpálení nukleárních zbraní.