Jeffrey Ford je jedním z našich nejnadanějších a nejoriginálnějších povídkářů. Nicméně i když jsou čtenáři zvyklí na vysokou kvalitu jeho povídek, jak řemeslnou, tak co se týče nápaditosti, je jedna věc potkávat je postupně, v antologiích a časopisech, a něco úplně jiného je mít v ruce celou knihu a objevovat (či případně znovuobjevovat) je v ní.

Pokud si potrpíte na upíry, zombie a podobnou pakáž a ještě navrch se chcete pobavit bez hlubokých myšlenek a filozofických úvah, je pro vás tenhle kříženec Sexu ve městě a Nočního klubu ideální. Provinilé slasti nabízejí trochu detektivní práce, něco popisů mužných hrudí mrtvých i nemrtvých, přiměřenou dávku akce, kupku roztahaných střev i utrhaných hlav a navrch hrdinku, jejímž mottem je „Já s upíry nechodím, já je zabíjím“. No, chvílemi to tak nevypadá, ale zní to dostatečně drsně.

Fantasy Planet získala do nedělní rubriky zahraničních recenzí texty od předního světového kritika, teoretika a znalce žánru Johna Cluta, které budou vycházet jednou měsíčně. Začínáme recenzí fantasy románu Susanny
Clarkeové Jonathan Strange a pan Norrell, který se stal světovým
bestsellerem, získal cenu Hugo 2005 a chystá se k vydání i česky.
Upozornění: Některým čtenářům se zdá, že Clute prozrazuje příliš
z děje. Případné spoilery jsou vesměs ve druhé polovině recenze.

Recenze originálu.
V budoucnosti vzdálené tisíc let se lidstvo rozšířilo na více než tucet obyvatelných planet kolem sousedních hvězd a prozkoumalo stovky dalších. Nikdy se však nepodařilo nalézt důkaz existence mimozemského života. Cestování nadsvětelnou rychlostí umožňuje, aby průzkum pokračoval, ale dlouhověké, bohaté, pohodlím zaopatřené lidstvo jako by stálo na prahu ztráty své touhy expandovat dál a pokračovat v kosmickém pátrání po novém životu.

Jáchym Topol se ve svém posledním románu vydal na pajtl do zahrad SF. Stále věrný svému literárnímu stylu využil možností onoho lákavého „co kdyby“ a vytvořil působivý text, který čtenáře nenechá ani chvíli na pochybách, že jistota je v tomhle světě velmi pochybná.

Toulavý duch je přímým pokračováním fantasy románu Bratr vlk, jehož recenzi jsme vám nedávno přinesli. I když je Bratr vlk primárně určen mladším čtenářům, jeho kvality ho činí zajímavým i pro širší okruh konzumentů fantastiky. Rychlost, s jakou se k českým čtenářům dostává jeho pokračování, si proto zaslouží pochvalu.

Detektivka je bezesporu nekorunovanou královnou „oddychové“, nenáročné literatury. I přes to, že se hřeje na výsluní pozornosti už více než sto let, nejeví tendence ke stárnutí, ba naopak. K jejímu oživení přispívají i četná křížení s jinými literárními žánry. Známe historické detektivky, humorné detektivky, romantické detektivky, sci-fi detektivky… a pochopitelně i fantasy detektivky. K nim patří i příběhy soukromého detektiva Thraxase, jež mezi svými rivaly zdaleka nepatří k nehorším.

Recenze originálu.
Náš příběh se odehrává jen v několik let vzdálené budoucnosti. Řada významných technologických objevů dává světu novou naději. A mnoho z nich má původ u svérázného multimiliardáře jménem Howard Christian.

Autorem čtvrtého dílu série JFK je Jiří W. Procházka, který stále umocňuje svůj literární styl často popisovaný jako „filmový“. Efektní scény, akce, hlášky, humor na hranici parodie… To vše zde najdeme ve velké míře i tentokrát. Stačí to však?

„We´re not just doing this for money… We´re doing it for a SHIT LOAD of money!“ („Neděláme to pro prachy. Děláme to pro kurevsky velkej balík!“) Slova Lone Starra ze „Spaceballs“ uvádějí trpkou úvahu o parodiích s recenzí Silmámilionu.