Jáchym Topol se ve svém posledním románu vydal na pajtl do zahrad SF. Stále věrný svému literárnímu stylu využil možností onoho lákavého „co kdyby“ a vytvořil působivý text, který čtenáře nenechá ani chvíli na pochybách, že jistota je v tomhle světě velmi pochybná.

Toulavý duch je přímým pokračováním fantasy románu Bratr vlk, jehož recenzi jsme vám nedávno přinesli. I když je Bratr vlk primárně určen mladším čtenářům, jeho kvality ho činí zajímavým i pro širší okruh konzumentů fantastiky. Rychlost, s jakou se k českým čtenářům dostává jeho pokračování, si proto zaslouží pochvalu.

Detektivka je bezesporu nekorunovanou královnou „oddychové“, nenáročné literatury. I přes to, že se hřeje na výsluní pozornosti už více než sto let, nejeví tendence ke stárnutí, ba naopak. K jejímu oživení přispívají i četná křížení s jinými literárními žánry. Známe historické detektivky, humorné detektivky, romantické detektivky, sci-fi detektivky… a pochopitelně i fantasy detektivky. K nim patří i příběhy soukromého detektiva Thraxase, jež mezi svými rivaly zdaleka nepatří k nehorším.

Recenze originálu.
Náš příběh se odehrává jen v několik let vzdálené budoucnosti. Řada významných technologických objevů dává světu novou naději. A mnoho z nich má původ u svérázného multimiliardáře jménem Howard Christian.

Autorem čtvrtého dílu série JFK je Jiří W. Procházka, který stále umocňuje svůj literární styl často popisovaný jako „filmový“. Efektní scény, akce, hlášky, humor na hranici parodie… To vše zde najdeme ve velké míře i tentokrát. Stačí to však?

„We´re not just doing this for money… We´re doing it for a SHIT LOAD of money!“ („Neděláme to pro prachy. Děláme to pro kurevsky velkej balík!“) Slova Lone Starra ze „Spaceballs“ uvádějí trpkou úvahu o parodiích s recenzí Silmámilionu.

Recenze originálu.
Návrat do Al-Iskandríje, krvavého to klenotu arabské říše, v jehož alternativní časové linii budeme dál bojovat se zločinem. Jde o pokračování románu Pašazade a o druhý díl trilogie Arabeska. V této knize dál sledujeme dobrodružství vyvržence, který se snaží najít své místo ve starobylé a spletité Al-Iskandríji, v onom Velkém granátovém jablku arabských zemí alternativního světa.

Říká se, že sedmička je šťastné číslo. Proč to píšu? Protože Veniss Underground je sedmou knihou, vydanou v edici „New Weird“ u nakladatelství Laser. Jestli číselná magie zafungovala i u ní, nebo ne, si můžete přečíst v této druhé recenzi na tento titul.

Po dlouhém čekání se na trhu objevil třetí díl cyklu „Ztracený regiment“. K jeho vydání se spojila nakladatelství Klub Julese Vernea a Triton. Ilustrace na obálce je tradičně od Milana Fibigera, obálka samotná se ale svým provedením od předchozích dvou dílů výrazně odlišuje, což může případné zájemce zmást. Medailon na konci knihy je výtvorem Martina Šusta a naznačuje čtenářům, že je zatím (ryze teoreticky) čeká ještě šest dílů ságy.

Edice New weird si za dobu své existence vytvořila na knižním trhu pevnou pozici, podpořenou poměrně stabilním okruhem příznivců. Snad právě díky tomu se Laser odvážil vykročit na tenký led a vydat dosud nejosobitější, ale zároveň nejkontroverznější a předpokládám, že nejrozporuplněji přijatý román celé edice, Veniss Underground. Nepříliš rozsáhlé dílko pak speciálně v tuzemské verzi doplňuje šestice povídek ze stejného prostředí – počin, který si rozhodně zaslouží pozornost.