Zatímco svět se svět před záplavou mimozemských příšer uchýlil do měst v oblacích postavených na vysokých pilířích a izolovaných před vším zlem (kromě toho vlastního, vnitřního), svět „tam dole“ se nezastavil. A nyní je naděje na záchranu blízko. Jenže znáte to to: poslední krok bývá tím nejobtížnějším.
Co spojuje hrách a tornádo? Je to jméno vědce – Mendel. A právě jeho životu a dílu je věnována antologie Zákon genu přinášející pestrou sbírku povídek v nejrůznějších fantastických subžánrech. Na své si přijdou milovníci alternativní historie, postapa, hororu, humoristické sci-fi i transhumanismu.
Bizarro. Žánr, který mezi čtenáři získává čím dál vyšší oblibu. Žánr, který boří zažité klišé, že všechno už tady jednou bylo. A také žánr, který má svůj nový, český sborník – Bizarropolis. Dali jsme si dostaveníčko s jeho editory, Kristinou Haidingerovou a Romanem Bílkem, aby nám pověděli něco o bizarru v Čechách a jejich ulítlém knižním dítku.
Člověk, který má ve fantastice už leccos načteno, může sklouznout k úvahám o tom, že vše už bylo napsáno a nic moc originálního už se neobjeví. A pak přijde žánr bizarro, prohlásí něco ve stylu: „Podrž mi pivo, vole!“, a ukáže „člověku“, jak moc se plete. A přesně tak je tomu i v první ryze české antologii bizarra s názvem Bizarropolis.
„Děsivý výkřik “Tekeli-li” se poprvé objevil v knize Edgara Allana Poea Vyprávění Gordona Arthura Pyma, kde se jedná o výkřik spojený se záhadnými bíle zbarvenými ptáky a který vydávají domorodci antarktické země Tsalal, kdykoli se setkají s bílými předměty. V závěru této povídky se objevuje tajemná bílá postava. H. P. Lovecraft pak tento výkřik použil v románu V horách šílenství, kde jej vyslovuje Shoggoth. Nakonec byl výkřik použit v knize Návrat Hastura od Augusta Derletha, v níž tento výkřik vykřikuje Velký starý Hastur. V žádném bodě vývoje výkřiku nebyl odhalen jeho konkrétní význam.“ Zdroj: tajné spisy Wikipedia
Pohled na svět skrze začouzené sklíčko může být do jisté míry děsivým protipólem růžovým brýlím. Prozření přítomnosti temnoty v okolním světě a hlavně v lidských nitrech se již nedá nikdy zažehnat. Již navždy zůstane součástí pozorovatelova nazírání na život i osobního vidění reality.
Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…
Aleš Diviš se může pyšnit svojí Prvotinou Leviar: Králova mlha. A protože začínající autor vždy rád o své knize řekne nějaké ty podrobnosti, odpověděl nám na pár všetečných otázek. Dozvíte se, jak vlastně vznikl svět, ve kterém se kniha odehrává i proč se autor rozhodl hned napoprvé oslovit „velké“ nakladatelství.
Kdo by věřil starým povídačkám, že? Třeba té, že když si nasadíte na hlavu korunu a prohlásíte se králem, přijde váš prokletý předchůdce a… Lidi jsou prostě nepoučitelní, a tak stačí jeden nerozumný blázen a na Sylothis se valí magická mlha, hordy nepřátelských satyrů a další katastrofy znamenající brzký zánik celé říše.
V redakčním emailu nám přistála zajímavá “nevyžádaná” recenze od Romana Lamla. A protože nám přišla dobrá, rozhodli jsme se ji zveřejnit. Děkujeme za zaslání a předáváme slovo jejímu autorovi.
Slovenské reálie – města, hory a regiony se stávají prostorem, ve kterém se odehrává příběh boje dobra a zla, příběh o boji za svobodu proti dobyvateli z daleké země. V reálném prostoru části Slovenska se pohybují nejen lidé, ale také čarodějové, víly, trpaslíci a dokonce i drak jako nevyzpytatelný vládce nedaleké země.