Trnová koruna, léčivý meč, transmutační kotlík, mechanický hlídací ptáček, mluvící stříbrná jablka (něco jako palantíry), létající koberec a prsten, díky němuž lze dýchat pod vodou – mají něco společného? Připomínají snad něco? A co se stane, když je použijete dohromady? Tak na to hledá novátorskou odpověď román Věry Mertlíkové Čas Růže.
Magie se probouzí a dlouhá léta mocí spoutaný nekromant procitá. Proti němu má stanout dvanáctka vyvolených. Osud světa je v jejich rukách – oni jsou Dědicové a budoucí nositelé magických náramků s velkou mocí! Jen oni můžou zachránit svět. Dvanáct skoro ještě chlapců, vyjukaných a nezkušených nesoucích na bedrech budoucnost celého kontinentu.
Rád bych tímto rozhovorem představil a přiblížil širší čtenářské obci milovníků tištěné fantastiky a obzvláště hororu, čerstvě se vylíhlou tvář slovenské hororové scény – spisovatelku Naďu Vojtekovou. Čistokrevně hrůzostrašné zjevení, které se vynořilo jen ten nahoře (nebo ještě spíše ten zdola) ví odkud! Autorku, která potenciální čtenáře lusknutím prstů přenese do své Krajiny stínů. Rozhodně se tu od tebe Naďo nečekají stručné odpovědi!
O čem vlastně člověk může s jistotou povědět, že je to to ONO? To reálné, čeho se může bez problému dotknout za pomoci všech svých smyslů, čímž by potvrdil materiální skutečnost něčeho, co existuje v určitém čase na určitém místě, zrovna jako on sám? Co když je to ovšem pouze iluze vytvořená Krajinou stínů k ošálení nedokonalého lidského vnímání?
Bloudili jsme ulicemi Bizarropolis a hledali posledního chybějícího obyvatele. Ale byl ve městě pouhým hostem, a tak nám unikl. Nevadí, my to nevzdáme!
Naše cesta ulicemi Bizarropolis se pomalu chýlí ke konci a do ulic se vkradla noc. Ale ještě jeden človíček, kterého jsme potkali u místního motorestu, neunikl našim zvídavým dotazům – e.corché.
Naše tour de Bizarropolis pokračuje. Dnešní cesty redakci a Kristinu Haidingerovou zavály až před podivný mlýn, ve kterém bydlí muž s velmi zvláštními brýlemi. A tak jsme Petra Stančíka rovnou vyzpovídali!
Některých věcí se člověk těžko zbavuje. Třeba vlastní minulosti, která se za Izajášem Coleridgem táhne jako temný stín čekající na svoji šanci. A samozřejmě se vynoří v ten nejméně vhodný okamžik, aby soukromé očko pěkně profackovala a nakopala do zadku!
Trh s knihami je nekonečný a přesycený příběhy, jejichž hlavní hrdinka je neobvyklá, jedinečná, ne jako ostatní dívky. Řekněme si to na rovinu – občas to už čtenáři leze krkem, protože je těžké najít autora, který z klišoidního tématu dokáže vytřískat něco originálního, vytvořit zajímavou postavu, která čtenáře vtáhne do děje a udrží jeho pozornost.
Zdá se, že Bizarropolis místem vhodným pro poety jest. I potkali jsme při toulkách našich dalšího z nich. Mával na nás kapustňákem (ale no tak!), což příliš poetické nebylo, ale přesto jsme spolu s Kristinou Haidingerovou prohodili s Ondřejem Doležalem pár slov. A on se rozhovořil vcelku dalekosáhle!