Ačkoli název evokuje drsnou řezničinu a obálka dokonce skoro dívčí románek, ve skutečnosti je tento román něčím zcela jiným. Onou Krví Nejmocnějších je myšlen magický artefakt. Žánrově pak jde o hybrida Pána prstenů a Písně ledu a ohně, jak slibuje kniha v anotaci. A plní své sliby? Překvapivě ano.

Janu Rečkovou na poli fantastiky jistě není potřeba představovat. Pohybuje se mezi světy s lehkostí a vtipem. Stejně taková je i kniha Labyrint u Mrtvého ženicha – proložená spoustou vtipných hlášek, a tak trochu rozkročená mezi několika vypravěčskými styly.

Píše se rok 2052 a tvář světa je poznamenána třetí světovou válkou. Attiona City je jedno z mála míst na Zemi, kterého se jaderné výbuchy nedotkly. Ale to neznamená, že se mu boj vyhýbá – město má totiž svoji vlastní válku. Není možné tolerovat blahobyt, když sami žijete ve špíně a bídě. A davy čekají, kdo jako první zdvihne kámen a hodí.

Jednou voják, navždy voják. Andrew Grayson zažil už dostatek útoků na mimozemského nepřítele, aby věděl, do čeho se žene, ale když položí na misky vah na jedné straně pokračování vojenské kariéry a na straně druhé živoření v bídě na rodné Zemi, navíc s nálepkou vysloužilého vojáka, má velmi rychle jasno. „Prodloužím o dalších pět let, sem s tou smlouvou!“