Viktorie, Češka krev a mlíko, se po ztrátě prarodičů přestěhovala do Spojených států amerických za tetou Helenou. I ta ji ale po pár měsících opustila a Tori zůstala sama. Má sice práci a bydlení, ale nic jiného v jejím životě momentálně není. Všechno se ale mění jednoho večera, když se rozhodne zkrátit si parkem cestu domů. Je napadena a skoro znásilněna.

Berlín, rok 1964. Blíží se Führertag, metropole velkoněmecké říše se připravuje na nápor turistů, dokonce se očekává návštěva amerického prezidenta, Adolf Hitler se těší výbornému zdraví a na břehu Havelského jezera se vyplavilo tělo utopence.

Obyvatelé Awaoru věří, že slunce umírá a znovu se rodí. Zima, spánek, temnota a smrt často znamenají totéž. Čas končí a teprve s příchodem jara začíná život znovu. Co si také myslet poté, co přečkali nevědomky více než sto dní urputného mrazu a není nikdo, kdo by jim prozradil, jaké věci se mezitím odehrály?

Útočí na nás čím dál víc: pára prýští mezi ozubenými koly a viktoriánští gentlemani a odvážné dámy prožívají neuvěřitelná dobrodružství. Zatím ale především na stránkách knižních překladů. První česká povídková antologie, která se vysloveně hlásí ke steampunku, paradoxně vlastně žádný steampunk v původním významu toho pojmu neobsahuje. Pokud máme hledat nějaký spojovací motiv blízký tomuto žánru, pak by to mohly snad být jedině parní stroje, které se objevují ve všech příbězích knihy.