Při pohledu na obálku knihy Azhareida: Bitva o Gelidor nejspíš mnoho ze čtenářů napadne: „No jo, další sci-fi, kde se na neznámý planetě budou schovávat mimozemský potvory, lovit jednoho člověka za druhým a nakonec je vykostí malá skupinka, protože…“ Mýlka, velká mýlka. Tahle sci-fi je tvrdá jak diamant a i když se opírá o zaběhlá schémata boje s mimozemšťany, nabízí mnohem víc!
Léto pomalu dává sbohem a dny se zkracují, což znamená, že pomalu, ale jistě nastává období jako dělané pro nějaké večerní čtení. A tudíž je ten správný čas udělat si knižní zásoby. Jo jo, možná máte na nočním stolu komínek „přečtu jako další“, ale to nebrání tomu, aby si člověk udělal zásoby. Jen tak pro jistotu. Ale co vybrat? Inu, od toho je tady pevnostní posádka, která přináší pestrou nabídku, z níž si určitě každý vybere to své.
Fantastika má mnoho tváří. Kniha s dlouhým názvem Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy nabízí jednu z těch méně obvyklých – lehké, nadýchané a pohádkově laděné čtení. Nenáročná kniha s mnoha kouzelnými momenty a trochou poučení, nic víc, nic méně.
Na návštěvu do jiného kraje zve stejnojmenná antologie povídek všech možných fantastických žánrů. Těšit se můžete na pestrý žánrový koktejl – od epické fantasy, arcanepunku, retellingu, přes kyperpunk, magický realismus až po horor. Spojovat by je mělo jedno slovo – moderní.
V polovině 22. století dosáhla pozemská civilizace vrcholu svého rozvoje – technologického, kulturního i mravního. Lidé zapomněli, co jsou to války, nemoci či hlad. Jejich kosmické lodě brázdí galaxii a hledají dosud neobjevené planety……
Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska
|Je mi velikou ctí, že v následujícím rozhovoru mohu představit a přiblížit významného nestora slovenské literární fantastiky se zarytě úzkým zaměřením na její vědecko-fantastický žánr. Řeč není o nikom menším než o Antonu Stiffelovi, držiteli mnoha ocenění v nejenom tuzemských soutěžích, autorem dvou samostatných knih Zabudnutý vesmír (2015, 2019) a Časonauti (2022) a přítomného v nemalém množství povídkových antologií. Řeč bude převážně o nejnovější knize – tak bez dalšího oddalování můžeme začít rovnou s otázkami.
Jakýkoliv čin má svůj neodvratitelný důsledek. Samozřejmě, člověk si toho dost často není vůbec vědom až do chvíle, kdy na něho tento následek jeho vlastního konání dopadne s razancí nesmlouvavě drtivou. Pravda, někdy naopak přichází pomalu a nenápadně…
Vojtěcha Záleského doposud znali povětšinou pouze čtenáři detektivek. Teď se však vydal i na pole fantastiky a jeho sólová románová prvotina Převzetí skončila ve spárech naší redakce. A protože jsme zvídaví, tak jsme se nebáli položit spoustu otázek – ostatně, kniha sama má v sobě mnoho zajímavých drobností, na které se bude chtít po dočtení zeptat nejeden čtenář.
Země je stará pět miliard let a život na ní má být opět zničen katastrofou, jako již několikrát v minulosti. Před každou katastrofou však přichází varování. V šedesátých letech minulého století se……
Vítejte ve viktoriánské době. Máme elektřinu, plynové osvětlení, železnice, kanalizaci a staví se londýnské metro. I tak muže stále vytáčí představa žen čtoucích romány, ovšem ženy-spisovatelky, to už je věc naprosto nesnesitelná… A přesto se jich našlo dost, které se nepodřídily společenskému nátlaku a rozhodly se psát děsivě dobré povídky.