Může komiks pomáhat se vzděláním? Jak je na tom slovenská komiksová scéna? A kde můžete sestry Jančové potkat a co chystají? To vše Honzovi Procházkovi talentované slovenské autorky prozradily.
A na závěr Honza přináší i krátkou recenzi sesterského komiksu Zóna 300 s podtitulem Apokalypsa.
Sestry Jančové píšou a kreslí komiksy. Na tričku jich doposud mají pět a navrch jednu učebnici. Mají svůj Youtube kanál a vidět jsou snad na všech sociálních sítích, jakými internet disponuje. Jejich posledním počinem je zajímavý postapo komiks Zóna 300. Protože tvorbu Ivany a Zuzany sleduji z dálky poměrně dlouho, rozhodl jsem se poprosit o děvčata o rozhovor, aby se s jejich tvorbou mohli seznámit i čeští fanoušci komiksů a fantastiky.
Anton Stiffel: Věda je po sci-fi moje druhá největší láska
|Je mi velikou ctí, že v následujícím rozhovoru mohu představit a přiblížit významného nestora slovenské literární fantastiky se zarytě úzkým zaměřením na její vědecko-fantastický žánr. Řeč není o nikom menším než o Antonu Stiffelovi, držiteli mnoha ocenění v nejenom tuzemských soutěžích, autorem dvou samostatných knih Zabudnutý vesmír (2015, 2019) a Časonauti (2022) a přítomného v nemalém množství povídkových antologií. Řeč bude převážně o nejnovější knize – tak bez dalšího oddalování můžeme začít rovnou s otázkami.
Jakýkoliv čin má svůj neodvratitelný důsledek. Samozřejmě, člověk si toho dost často není vůbec vědom až do chvíle, kdy na něho tento následek jeho vlastního konání dopadne s razancí nesmlouvavě drtivou. Pravda, někdy naopak přichází pomalu a nenápadně…
Rád bych tímto rozhovorem představil a přiblížil širší čtenářské obci milovníků tištěné fantastiky a obzvláště hororu, čerstvě se vylíhlou tvář slovenské hororové scény – spisovatelku Naďu Vojtekovou. Čistokrevně hrůzostrašné zjevení, které se vynořilo jen ten nahoře (nebo ještě spíše ten zdola) ví odkud! Autorku, která potenciální čtenáře lusknutím prstů přenese do své Krajiny stínů. Rozhodně se tu od tebe Naďo nečekají stručné odpovědi!
O čem vlastně člověk může s jistotou povědět, že je to to ONO? To reálné, čeho se může bez problému dotknout za pomoci všech svých smyslů, čímž by potvrdil materiální skutečnost něčeho, co existuje v určitém čase na určitém místě, zrovna jako on sám? Co když je to ovšem pouze iluze vytvořená Krajinou stínů k ošálení nedokonalého lidského vnímání?
„Děsivý výkřik “Tekeli-li” se poprvé objevil v knize Edgara Allana Poea Vyprávění Gordona Arthura Pyma, kde se jedná o výkřik spojený se záhadnými bíle zbarvenými ptáky a který vydávají domorodci antarktické země Tsalal, kdykoli se setkají s bílými předměty. V závěru této povídky se objevuje tajemná bílá postava. H. P. Lovecraft pak tento výkřik použil v románu V horách šílenství, kde jej vyslovuje Shoggoth. Nakonec byl výkřik použit v knize Návrat Hastura od Augusta Derletha, v níž tento výkřik vykřikuje Velký starý Hastur. V žádném bodě vývoje výkřiku nebyl odhalen jeho konkrétní význam.“ Zdroj: tajné spisy Wikipedia
V redakčním emailu nám přistála zajímavá “nevyžádaná” recenze od Romana Lamla. A protože nám přišla dobrá, rozhodli jsme se ji zveřejnit. Děkujeme za zaslání a předáváme slovo jejímu autorovi.
Slovenské reálie – města, hory a regiony se stávají prostorem, ve kterém se odehrává příběh boje dobra a zla, příběh o boji za svobodu proti dobyvateli z daleké země. V reálném prostoru části Slovenska se pohybují nejen lidé, ale také čarodějové, víly, trpaslíci a dokonce i drak jako nevyzpytatelný vládce nedaleké země.
Mnohí z nás by uvítali, keby sa dalo cestovať v čase. Otázne je, čo by z toho vzišlo. Do minulosti či budúcnosti by sme často cestovali zo sebeckých dôvodov. Takže je namieste otázka, čo by sa stalo, ak by sa niekto pokúsil zmeniť históriu? Nakoľko by jedna drobná zmena dokázala ovplyvniť životy ostatných ľudí? David Settle stroj času skonštruoval a vyskúšal. Teraz je štvorica mužov z druhej polovice 21.storočia nútená napraviť to, čo David pokazil. Lenže netušia, že nič nebude také jednoznačné, ako si mysleli…
Nedozerné prérie, vysoké skaliská a ťažko preniknuteľné lesy. Takto nejako to kedysi vyzeralo v mnohých krajoch USA, v ktorých sa túlal lovec ľudí, Callahan. Sám bol v niektorých štátoch štvancom, no tým sa predvídavo vyhýbal. Načo zbytočne pokúšať Šťastenu a dávať príležitosť konkurencii? Už Štrkáčova profesia prezrádza, že jeho každodenným chlebom sú problémy všetkého druhu. Takže si posuňte klobúk do čela, prípadne si zapáľte (stačí vonnú sviecu) a skontrolujte, či máte zbrane riadne vyčistené a nabité, pretože kone už máme osedlané a nedočkavo fŕkajú. Túžia vyraziť na cestu …