Dámy, pánové, inteligencí obdaření automatoni! Rok se s rokem sešel a přichází čas, kdy je třeba oprášit fraky a naklepat honzíky, naleštit zašlá ozubí mechanická, setřít popílek z leteckých brýlí a sejít se, vystoupit z neelektrifikované tmy a vstoupit do světla matně poblikávajících plynových lamp, zkrátka a dobře opustit laboratoře, dílny a plány osnující pád britského impéria a přijít k nám, mezi viktoriánské gentlemany a dámy se smyslem pro potrhlá dobrodružství, bude totiž – věřte tomu nebo ne – ale už druhá Steam-up párty!

Vyčkávají. Dívají se. A kradou. Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás odnepaměti, vskrytu a potají, daleko a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí. Jsou to přízraky. Jsou to bytosti Šerosvitu.

Před dávnými lety, tak dávno, že si to lidé nepamatují ani skrz báje a mýty, byly křehkým mostem spojeny dva rozdílné světy. Náš, svět lidí – a druhý, dnes již až na výjimky zapomenutý… Svět otisků a pavučin, mlhy a věčného větru, závislý na existenci našeho světa a lidské civilizace; svět přízraků. Šerosvit.