Čím kratší Barker, tím lepší Barker. Zhruba tak se u mě zapsal Clive Barker po přečtení jeho stěžejní tvorby. Prostě nemůžu překonat rozvleklost vypravěčského stylu u jeho mysteriózních románů a mnohem radši mám Barkerovy možná ne dokonalé, ale svou syrovostí neopakovatelné povídky v čele s „Hellraiserem.“ Jednoduché dílo Zloděj duší mě v mém smýšlení jenom utvrdilo.

V roce, kdy ve Francii vyrostly barikády a do Československa přijely tanky armád států Varšavské smlouvy, napsal Peter S. Beagle krásný, avšak smutný příběh – jakousi pohádku, která ovšem nekončí “…a žili šťastně až do smrti.”

Co se týče milenců, nemá zaklínačka Lota žádné předsudky. Nepohrdne kolegy zaklínači, ani jinými chlapy. Když si však po práci na venkovském hřbitově začne s vampýrem, v zaklínačské škole z toho nejsou dvakrát nadšení. Mistr Volmar ji na uvítanou uštědří pár dobře mířených ran a někteří z kolegů to také nepřejdou mávnutím ruky. Odpor k Lotiným choutkám ovšem není to nejhorší, co si pro zaklínačku tato zima připravila.

Na co se těším? Tatínek slíbil, že pojedeme do Disneylandu, kde dostaneme nejsladší limonádu a uvidíme psa Pluta. Ne toho sousedova, ale skutečného Pluta. Tatínka mám rád. Teda, já mám rád i maminku, ale tatínek řídí náš ford a je super. Ale asi se do Disneylandu nepodíváme. Tatínek začal kašlat hleny, zčernal mu krk a teď je em er té vé í. Maminka taky. Vlastně celé město. I sousedův Pluto a všichni jsou nafouklí a lezou po nich mouchy…

Na trh s jistým zpožděním oproti plánu dorazil druhý díl poslední „jafffoviny“. Martin Moudrý alias Jafff úspěšně pokračuje ve svém tažení, na jehož konci možná jednou bude titul krále českých krváků.