Říká se, že sedmička je šťastné číslo. Proč to píšu? Protože Veniss Underground je sedmou knihou, vydanou v edici „New Weird“ u nakladatelství Laser. Jestli číselná magie zafungovala i u ní, nebo ne, si můžete přečíst v této druhé recenzi na tento titul.

Po dlouhém čekání se na trhu objevil třetí díl cyklu „Ztracený regiment“. K jeho vydání se spojila nakladatelství Klub Julese Vernea a Triton. Ilustrace na obálce je tradičně od Milana Fibigera, obálka samotná se ale svým provedením od předchozích dvou dílů výrazně odlišuje, což může případné zájemce zmást. Medailon na konci knihy je výtvorem Martina Šusta a naznačuje čtenářům, že je zatím (ryze teoreticky) čeká ještě šest dílů ságy.

Edice New weird si za dobu své existence vytvořila na knižním trhu pevnou pozici, podpořenou poměrně stabilním okruhem příznivců. Snad právě díky tomu se Laser odvážil vykročit na tenký led a vydat dosud nejosobitější, ale zároveň nejkontroverznější a předpokládám, že nejrozporuplněji přijatý román celé edice, Veniss Underground. Nepříliš rozsáhlé dílko pak speciálně v tuzemské verzi doplňuje šestice povídek ze stejného prostředí – počin, který si rozhodně zaslouží pozornost.

Jaroslav Jiran vybral z českých luhů a hájů deset kousků do nové povídkové knihy, jež navazuje na starší titul 2101: česká odysea. Celkem sebevědomě se na zadní straně obálky tvrdí: „…deset povídek, které dokazují, že naše současná domácí sci-fi již dosáhla velmi dobré úrovně a vyrovná se i tvorbě známých angloamerických autorů SF.“ Nuž, nechvalme dne před večerem a pojďme se podívat, co nám J. Jiran připravil.

Druhá recenze na tento sborník. Nakladatelství Mladá fronta ve spolupráci s redaktory časopisu Ikarie připravuje v edici Ikaros mimo jiné i antologie české SF. A tak se po 2003: česká fantasy objevila na konci loňského roku nová kniha, 2005: česká fantasy. Sestavil ji opět Vlado Ríša a obsahuje jedenáct nových povídek z per českých autorů. Šalamounsky nám přebal tvrdí, že si tu najde každý své a nikdo nedojde zklamání. Otevřme tedy její stránky.