Nový román mistra hororů má mezi čtenáři rozporuhodné hodnocení. Většina se přiklání k názoru, že jde o dost slabé dílo. Ale najdou se i jiné názory.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli napsat pochvalnou recenzi, nebo naopak. Prostě mám z této knihy rozporuplné pocity. Nakonec jsem přišel na to, že je třeba hodnotit ji dvěma nezávislými pohledy: jako na román, který je tak Sapkoidní, jak jen může být; a jako na historickou fantasy, kterou chtěl Sapkowski napsat.

Neil Gaiman je zatraceně v kurzu. Potom, co před Vánoci vyšla kniha Kouř a zrcadla chybí k dovydání jeho literatury už jen jedna nepřeložitelná sbírka sci-fi citátů a letitý profil skupiny Duran Duran, který je pasé stejně jako skupina samotná. Kouř a zrcadla je sbírka Gaimanových povídek a básní, kde najdeme všechny jeho autorské pozice. Ale nejen ty známé.

Krátce před Vánoci vydalo nakladatelství Havran druhý díl Burroughsovy ságy Pellucidar. Kniha vyšla v překladu Jana Kantůrka, s ilustracemi Milana Fibigera a v celkovém technickém provedení, které soukromě nazývám „sběratelské“ (kvalitní „tvrdá“ vazba, vysoká cena).

Milovníci chytlavého humoru, komických situací a nejapných vtípků jistě Roberta Asprina znají. Styl tohoto autora a jeho pojetí humorné fantastiky považuji za velmi nevšední, a tak čtěte vy všichni, kteří se rádi smíchy popadáte za břicho a přitom prskáte do stránek své oblíbené knihy.

Lidé prohráli zničující válku. Vypukla dvacet let po prvním přátelském kontaktu s mimozemšťany, bez jakékoliv výstrahy. Proti moderním zbraním se najednou vrhla milionová armáda černých atevi. Lidé “milosrdně” nepoužili své nejhroznější prostředky, nejen hromadného ničení, ale dokonce ani nebombardovali vrahy svých blízkých z letadel (…v budoucnu bude člověk mít asi větší smysl pro rovný boj).