Dnešní den věnujeme nové knize českého spisovatele Vladimíra Šlechty. Na knížku se podíváme hned ve dvou recenzích. Tady je jedna z nich.

Šestí drakobijci se letos objevili celkem brzo, což je dobře, aspoň se neztratí v předvánočním vydavatelském šílenství. Nový příděl povídek k nám přichází ani ne po roce za cenu, která se dnes už nevidí. Někdy si říkám, jak to v těch Strakách dělají.

Ještě než se podíváme na zoubek šestého ročníku soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera, čiliže na sborník Drakobijci 6, připomeneme si recenzí loňský ročník.

Již počtvrté proběhla literární soutěž „O železnou rukavici lorda Trollslayera“, zaměřená na povídkovou tvorbu naší provenience v žánru fantasy. Ty nejlepší práce jsou pak seřazené právě ve sborníku s názvem Drakobijci. Minulý ročník byl velice silný a sborník byl svou kvalitou, rozsahem a záběrem velmi příjemným překvapením. Co letos? Nejraději bych napsal, že laťka kvality opět povyskočila. Podle mého názoru však zůstala tam, kde byla loni. (Prodloužená verze recenze z časopisu Pevnost.)

Když jsem psal v recenzi na sborník povídek Je dobré být mrtvý, slíbil jsem, že se ještě vrátím ke sbírce Rigor Mortis. Vyšla v roce 1998, což sice není zas tak dávno, ale patřila k prvním knihám tohoto stylu. Sdružení Rigor Mortis (Hönnischmied, Horák, Kopřiva, Manolevski, Pavlovský) vzniklo už v roce 1991. Věnuje se psaní akčních povídek, těžících z neočekávatelných nápadů, hrátek z jazykem a neotřelých přirovnání…