Tak tu máme dalšího Marka Stona. Příběh Jaroslava Mosteckého je přes zachování většiny tradičních atributů jiný, než na jaké jsme zvyklí. Přes všechny narážky na předchozí díly a občasná humornější odlehčení jde o (ve svých důsledcích) relativně temnou klasickou „časovku“, poznamenanou do jisté míry současným zájmem o Mars, který je dějištěm příběhu.

Když jsem kupoval román Jaroslava Mosteckého „Útesy křiku“ (mimochodem s velmi vydařenou obálkou od J. P. Krásného), očekával jsem profesionálně napsaný dobrodružný příběh a nezklamal jsem se. Zřejmě půjde o jeden z nejlepších příběhů žánru temné fantasy u nás nejen pro tento rok, ale i po několik let následujících.

Minulý díl skončil úprkem a uschováním se v úkrytu, který by mohl hrdinům poskytnout jakousi výhodu v boji proti agresorům. Konečná konfrontace se nezadržitelně blíží a docela jasný konec je za rohem. Stačí si jen přečíst, jak se vše odehraje.

Talpress, náš drahý zprostředkovatel Zeměploch, nám po delší době přinesl humornou hříčku z podobného rance, tentokrát od úplně jiného autora. Francouzskou národnost Fabrice Colina nakladatel na zadní straně bagatelizuje prohlášením, že se román ani o chlup neliší od děl anglosaských mistrů. Obvykle se s takovými výroky nerad přu, avšak tentokrát bych asi dobře nespal. Nejenže je kulturní odlišnost znát, ale být Prattchetem, Rankinem nebo Holtem, požaduji písemnou omluvu…

Čtete Fantázii? Jezdíte rádi na skvělé cony jako je Istrocon? Tyto a mnoho dalších projektů můžete sami podpořit a přispět k jejich rozvoji. Stačí k tomu jen odpisy z Vašich daní…