Příběh „Ken Wood a meč krále D’Sala“ následovalo (s ročním odstupem) na stránkách Rodokapsu nové dobrodružství osvědčeného hrdiny. Na 64 stranách jsme mohli sledovat nové eskapády nezničitelného Kena Wooda, opět skvěle ilustrované Janem Štěpánkem (až na obrázek na obálce – odpovídá sice obsahu, ale jinak nic moc).

Před nedávnem se mi podařilo v antikvariátu sehnat Součkův „Případ Jantarové komnaty“, který je součástí řady Součkových „detektivek“, jako je „Případ ztraceného suchoplavce“, „Případ Baskervilského psa“ či „Případ čerta číslo čtyři“, na který bezprostředně navazuje. Jde o dílo, které svého času vyneslo autorovi obvinění z plagiátorství a zároveň se stalo jedním ze základních pilířů nejen naší, ale i polské ufologie.

Jakmile jsem viděl, že Janny Wurts u nás vydala další knihu, docela jsem se na ni těšil. Pán Bílé bouře se mně hodně líbil, takže jsem čekal knihu na určité úrovni. A i když jsem slyšel od jiných lidí spíše záporné komentáře, stejně jsem si ji přečetl.