Recenze originálu.
Populární spisovatel Andrzej Pilipiuk neustále udržuje vpravdě stachanovské pracovní tempo: letos mu vyšly již dvě knihy, a další dvě se chystají. Ten, kdo přijme hrdinské rozhodnutí živit se jen psaním, se prostě musí hodně otáčet. Kniha, o které dnes budu psát, dokazuje, že to naštěstí nemusí být nutně na úkor kvality.

V tomto roce vydalo nakladatelství Laser-books svou historicky devátou „českou“ knihu: a sice sbírku povídek Editě Dufkové. Zahrnuje deset povídek a šest mikropovídek (pod souborným názvem Nezvrácené osudy), z toho čtyři texty nové (budeme-li Nezvrácené osudy považovat za jeden kus) a jeden přepracovaný (Pisatelé osudu (Mlok 2003) -> Vymítání andělů). Kniha je doplněna autorčinou bi(bli)ografií a doslovem Jaroslava Mosteckého.

Sedmý díl Drakobijců, sborníku z literární soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera, je tady. Tentokrát s obálkou M. Fibigera získal tvář draka drsňáka. Je však takový doopravdy?

„Dědičky“ jsou už třetím románem z cyklu o osudech sestřenic Kruševských. Kniha sice zatím vyšla pouze v Polsku, ale protože první díl tohoto cyklu s názvem „Sestřenice“ se letos objevil i u nás, je zde reálný předpoklad, že se jí dočkají i čeští čtenáři. A to tím spíše, že kvalita a čtenářská atraktivita šla oproti první části rozhodně nahoru.