Zlaté město aneb Já jsem Conan, Quatermainův děd!

Konečně se do rukou čtenářů dostává Kuchařka Stařenky Oggové, jež zajisté zaujme čestné místo v knihovně každého příznivce Zeměplochy.

Samá voda, samá voda aneb Ještě více vody… Voda. To je nejfrekventovanější slovo v posledním románu Vilmy Kadlečkové. Tentokrát ovšem nejde o další příběhy z “argenitového světa”, ale o neobvyklý fantasy příběh.
Jde o Vodu s velkým “V”. Vodu, která jen vypadá jako voda a má vlastní vědomí. Dokonce nejen vlastní vědomí, ale i množství osobností, které jsou spjaty do “proudů” s vlastním “nadvědomím” a původně existovala i “superosobnost”, která zahrnovala všechno vědomí Vody.

Vlad zvaný Naražeč byl krutým panovníkem, který se s nepřáteli nemazlil. Jeho přezdívka odkazuje na lesy kůlů, na které protivníky nechával bez milosti narážet. Na druhé straně, jeho nepřátelé byli většinou Turci, ti se s nepřáteli také nijak nemazlili a rovněž hojně používali již zmíněný kůl k pomalé a velmi bolestivé terminaci protivníků.