Dumasův klub (recenze)

Četli jste Tři mušketýry? Sníte o tom, jaký je to asi pocit, když člověk může držet v ruce staré tisky? Pak by vám nemělo ujít už druhé české vydání příběhu lovce knih Lucase Corsa. Ten nás totiž zavede od ověřování pravosti rukopisů přes intriky hodné kardinála až za samotným ďáblem – a to v dobrodružství, za jaké by se nemusel stydět ani sám d‘Artagnan.

Literární exkurz: Nejpodivnější česká sci-fi

Praha budoucnosti v očích českého autora Waltera Slova: nejvíc cool a zazobaní lidé nosí starověkou egyptskou módu a žijí v pyramidách uprostřed bývalého pražského Anděla, nyní zvaného Thonis. Nepulte oči, tohle není vtip – Thonis je opravdu česká sci-fi, kterou si můžete pořídit jako e-book. Posuďte sami, jestli to byl právě starověký Egypt v novodobé Praze, který tak závratně chyběl vašemu scifařskému knižnímu zážitku.

Starý obraz skrývá smrtící tajemství

Pokud máte rádi mysteriózní thrillery typu Šifry mistra Leonarda, zbystřete. Případ Pegasus je totiž kniha podobného ražení. Každopádně, nečekejte pouhý prachsprostý klon uvařený z dvacetkrát přelitého lógru; i ve zdánlivě vytěženém tématu se dá stále najít originalita a svěží vítr.

6 + 1 způsob, jak vypadá “kolektivní” psaní

Spolupráce několika spisovatelů je u fantastických příběhů celkem běžná, ačkoliv ne vždycky bezbolestná. Někdy se tým pere s organizací práce, jindy je potřeba pofoukat ublížené ego (to když vám někdo ukradne zásluhy) a ještě jindy to jde skoro samo, i když by to nikdo nečekal. Následující výčet přináší jen skromný výběr knih, na nichž se takové kolektivní psaní podepsalo – a to dost různorodě.

Zavřete oči, odcházím! I s vaším majetkem.

Rčení „Kdo ohlídá hlídače?“ jistě znáte. Kniha Podfuk Janet Evanovich a Lee Goldberga se však nese v duchu hesla „Kdo okrade zloděje?“ Nevěřte ničemu, co vidíte, protože VŠECHNO může být jen dobře nastražená past, která vás v momentě, kdy sklapne, odřízne od bankovních účtů i veškerého dalšího majetku.

Za všechno může čtenář!

Základní otázka pro příznivce žánrové literatury: Jak vůbec definovat fantastiku? Běžně tohle slovo používáme, když chceme pojmenovat sci-fi, fantasy a horor tak nějak souhrnně – a myslím, že v tom žádný bordel není. Tak ho pojďme udělat! Stačí otázku trochu poopravit: Jak fantastiku definují odborníci?

Kladivo na recenzenty aneb každý není Kisch

Varování: Toto není obecný návod, jak psát recenze, leč mé subjektivní doporučení, čemu se při recenzování vyhnout. V okruhu f/sf se již několik let pohybuji a na recenze hledím trojím pohledem: očima čtenáře, který si podle textu vybírá knihy, očima autora, zvědavého na závěry pana kritika, ale také očima recenzenta samotného, a následující úvahu jsem psala s jistou nadsázkou.

Black Mask: antologie z časopisecké legendy

Rádi vám na FantasyPlanet píšeme o detektivkách. Protože víme, že je máte rádi. A víme to, protože je máme rádi taky. Detektivky přeci jen patří mezi žánrové literatury, ty „naše“ žánry – fantasy, sci-fi, horor či komiks – pak mnohdy nemale ovlivnily a ovlivňují nadále.

1 2 3 4 5 6