Ukázka: Černá smečka

Už se to blíží!
František Kotleta vydává novinku ve “svém” stylu – krev, démoni, pekelná akce a černý humor – to vše na vás čeká v Černé smečce!
A kdybyste náhodou byli na pochybách, navnadíme vás v ukázce.

… a než se hajzl převtělí, Mrtvola ho zastřelí

Vzpomínáte na první díl Tance papírových draků? Ano, to byla ta kniha, kde parta příšerně divných a příšerně tajných policajtů z Plzně zachraňovala svět pod vedením chlápka, co si říkal Mrtvola. Tak to byla teprve půlka příběhu a divná banda policajtů se vrací i podruhé, tentokrát v knize s podtitulem Hon, aby byl jejich příběh kompletní.

Pomiluj smrt: Návrat ve stopách vlastního prokletí

Do jaké míry formuje prostředí charakter člověka a jak člověk svým charakterem prostředí utváří? Asi věčná otázka bez zjevného řešení, která se však stává aktuální vždy, když jedinec svůj dřívější životní prostor opustí a zcela nevědomky si jeho část bere s sebou do toho nového. A i něco navíc v podobě vlastního neoddělitelného prokletí.

Sto skořápek podruhé aneb Pavel Skořepa to už zase loupe

Malá kniha, která nabízí spoustu zábavy – i tak by se dalo v krátkosti charakterizovat Sto skořápek podruhé. V relativně krátké době servíruje Pavel Skořepa druhou porci svých Skořápek ve formě drabble. Jinými slovy – musí nacpat příběh do sto slov. Sto. Slov. To už je pořádná výzva, a autor se s ní opět popasoval s elegancí sobě vlastní.

Detektiv kostlivec: Pátrání po žezle Prapředků začíná!

Štěpánka zdědila po svém strýci, známém spisovateli, velkou část jeho majetku. A spolu s ním i tajemství, které se přihlásilo o slovo „tak nějak samovolně“. Naštěstí ale není na řešení záhady sama – jejím parťákem se stává Smrtislav Hezoun, prvotřídní detektiv – a navíc kostlivec! Hledání žezla Prapředků může začít.

Mrtví muži: Koniáš a Bakly jako „zastara“

Pro fanoušky děl Miroslava Žambocha stačí jediná věta: „Koniáš a Bakly spolu – v jedné knize!“. Ano, Mrtví muži jsou kniha pro fanoušky, návrat ke kořenům těchhle dvou kultovních „dědků“ české fantastiky a zábava jako za dob, kdy se tyhle postavy začaly prohánět po stránkách knih. Znova si rádi s nostalgií připomenete, proč tyhle dva chlapíky máme tak moc rádi.

Píšu věci tak, jak jsou, bez příkras, tvrdí Dana Beranová

Loni v listopadu se na pultech knihkupectví objevil román Zpěv straky, který čtenáři přirovnávají k Sapkowského Zaklínači, a to především pro jeho typickou hořkosladkou atmosféru. Přestože v Hostu knihu zařadili k hrdinské fantasy, hlavní postava Henika má k něčemu takovému dost daleko. Nezachraňuje svět a nebojuje s příšerami. Je léčitelkou a jejím cílem je především pomáhat. Užívá dost netradiční léčebné postupy, které kolikrát napravují nejen tělo, ale i duši. Nesporně je takovým alter egem samotné autorky, působící ve zdravotnictví. Danu Beranovou znám už mnoho let. Když jsme se setkaly poprvé, byla ještě členkou jičínského literárního spolku. Mezi těmi usedlými pány, co si šmudlili své básničky o krásných ženách a povídky o životě chrousta, se s fantasy příběhem vyjímala dost nepatřičně. Regionální to mají vždy o něco těžší než ty z Prahy, pohybující se dlouhodobě ve funkčních literárních a nakladatelských kruzích. Přesto se Daně podařilo vydat prvotinu Eva a Kniha poznání (2014) a o dva roky později i povídku Nikdy neříkej nikdy v antologii Žena se lvem (2016). Dana mi byla vždy něčím sympatická a já doufala, že o ní ještě uslyším. Na pár let ale bylo ticho. Když se mi nyní do ruky dostal Zpěv straky, nedalo mi, abych ji nevyzpovídala.

1 3 4 5 6 7 362