Po nějaké době jsme se vypravili s Adventure Games za dobrodružstvím, jen abychom zjistili, že si dobrodružství vyšláplo na nás. Ale protože u toho panovala pohoda, nevadilo nám to.

Po nějaké době jsme se vypravili s Adventure Games za dobrodružstvím, jen abychom zjistili, že si dobrodružství vyšláplo na nás. Ale protože u toho panovala pohoda, nevadilo nám to.
Shoda náhod tomu chtěla, že Terru Futuru jsem poprvé zaregistroval na nejmenovaném veletrhu, a okamžitě mne zaujala. Po detailním průzkumu bojem nadšení není zcela stoprocentní, ale rozhodně na ni dlouho nezapomenu.
Na naší planetě není kontinent tak malý, aby se na něj jeho obyvatelstvo pohodlně nevešlo, a přece je lidská historie plná válek o území. V Africe tomu není jinak, a ve hře Savana, která z africké historie tak trochu vychází a tak trochu ne, rovněž.
Nevím, jak ve školách dnešních, ale když jsem je navštěvoval já, učitelé se sice často oháněli Komenským – a také do nás cpali jeho životopisná data -, ovšem aby uvedli do praxe jeho zásadu ‚škola hrou‘, s tím se moc nepředřeli.
Shoda náhod tomu chtěla, že tyto řádky vznikají jen pár dnů po volbách, kdy jsou pleticháři – pardon, politici, ve svém živlu, a navíc se přesně neví, jestli je král (prezident) ještě vůbec naživu. Nebudeme vás však obtěžovat satirou a co nám síly stačí míříme pryč od naší politické scény, do hájemství her, kde ještě existují nějaká pravidla, úroveň a styl.
Testování hry Kensington probíhalo na konci prázdnin, kdy počasí zatraceně připomínalo to anglické (ještě jednou: zatraceně), a tak cihlové zdi a protažená úzká okna vypadala na stole více na místě než kdy jindy. Zatraceně více na místě než jindy.
Za mých mladých let jsme takové hry jako Coatl neměli – a je to zatracená škoda, protože bych ji miloval a hrál donekonečna. Takhle jsem z ní „jen“ nadšen a hraní mi vydrželo pouze do té doby, než ji ze stolu vytlačila další hra na recenzi. Ale jako kluk… Ó jé!!
Ne že bychom v době lockdownocovidové neměli co hrát, to naštěstí díky (nejen) českým vydavatelům nikoliv, ale nová marvelovská verze nás ponoukla, abychom pro naše čtenáře vytáhli postarší, ovšem vůbec ne zaprášenou a tím méně zapomenutou hru Splendor.
Každý hráč to zná: nekonečné vteřiny táhnoucí se jako melasa a pomalinku tuhnoucí v minuty, během kterých se rozvážný soupeř rozhoduje o svém tahu, a když se už už dotýká své figurky / karty / žetonu, zas ruku stáhne a začne na partii nahlížet znova z jiného úhlu… Tak přesně to v Kyvadlu není!
To víte, že máte! Máte minutu, během které musíte předepsaným způsobem napovědět svému družstvu dvě slova k uhodnutí. Čiliže Activity mají další variantu.