Ta, co jde první: Od Lovecraftariánského hororu přes New Weird v krvavé cestě za Kafkou

Co potřebujete vědět o Livii Lllewellynové, Edgar Allan Poe Awards za rok 2020 (Nejlepší povídka One of These Nights), je to, že píše horory, temnou fantasy a erotickou literaturu. A že její tvorba je ovlivněna nejen Lovecraftem, ale také imaginací Chiny Miévilla. Hodně vám o ní také napoví rozhovor na stránkách nakladatelství /www.knihymedusa.cz, které v překladu svého majitele Romana Tilcera vydalo jako druhý svazek její novelu Ta, co jde první.

Oko čarodějnice: Překvapivě čtivá hororově mysteriózní jednohubka z domácích luk a strání

Nakladatelství Golden Dog se specializuje především na horory, thrillery a detektivky domácích, ale poměrně nově také zahraničních autorů. Na tomto nakladatelství je sympatické nejen to, že se snaží podporovat české hororové autory, ale také to, že Martin Štefko, jenž je hlavou, duší i srdcem nakladatelství, dává ve svém edičním plánu prostor i kratším prózám těchto psavců. Právě pro ně má vyhrazenu edici Zrnka temnoty. V ní zatím nalezneme čtyři útlé svazečky, z nichž první je novela Nelly Černohorské Oko čarodějnice.

Virus Omega: Pandemická jednohubka Marka E. Pochy z nakladatelství Carcosa

Co svět světem stojí sužují lidstvo přírodní katastrofy, války a pandemie. A to i v našem osvíceném jedenadvacátém století. Každý na takovou globální či lokální krizi reaguje jinak: někdo zvolí sebevraždu, jiný se začne utápět v alkoholu či drogách. A pak jsou tu tací, kteří se snaží z takové neblahé situace vypsat. Proč? Protože i spisovatelé ve válce trpí a pandemie se jich dotýká jako každého jiného člověka. Není to tak dávno kdy celý svět zasáhla pandemie Covidu. Jak to celé probíhalo máme všichni v živé paměti. Přesto, anebo právě proto, se s ní někteří autoři pokusili vypořádat po svém, tedy psaním.

Paper Girls kniha druhá: Holky od novin tentokrát méně chaotické, ale o to víc dívčí

Máca, Tiffany, Erin a KJ, dvanáctileté kolportérky Clevlandského strážce, už dávno nebrázdí silničky v okolí jejich rodného Kamenitého potoka a nerozvážejí předplatitelům výtisky místních novin. Když se pod vedením scénáristy Briana K.Voughana připletly v první knize oceňované série do mezigenerační války cestovatelů v čase, opustily rok 1988 a po všemožných šílených eskapádách skončily až v apokalyptickém světě roku 2016. A to se spoustou nezodpovězených otázek (stejně jako čtenář). Na některé z nich jim snad odpoví kniha druhá, kterou nedávno vydalo nakladatelství CREW ve skvělém překladu Michaela Taliána.

Labyrintem Fantasy filmů s encyklopedií redakce MovieZone

Co si budeme povídat, filmový portál https://www.moviezone.cz se za těch sedmnáct let svého provozu zapsal do srdcí filmových fanoušků silou vrženého Mjolniru a tým shromážděný kolem Petra Cífky a Matěje Svobody seznamuje na svém webu filmové nadšence s děním ve filmovém světě s železnou pravidelností, kterou by mu mohl závidět i Pán času. Nyní se mládenci rozhodli vystoupit ze světa Matrixu mezi normální smrtelníky a své nadšení pro film přetavit do literární podoby. Tak vznikly v rychlém sledu Encyklopedie akčního filmu a Encyklopedie komiksového filmu. Nyní se k nim jako třetí filmová sudička přidává Encyklopedie fantasy filmu.

Cizinec v cizí zemi: Luboš Ondráček v audio verzi kultovního románu Roberta A Heinleina

Knihu Cizenec v cizí zemi napsal Robert A. Heinlein v roce 1961. Od té doby příběh Valentina Michaela Smithe získal ocenění Cena Hugo za nejlepší román (1962), Prometheus Award (1987), NPR Top 100 Science Fiction and Fantasy Books a stal se součástí žánrových klasik, ale zapsal se rovněž do popkultury. Proto mu věnovaly své skladby například skupiny Iron Maiden s úžasným kytarovým sólem v podání Adriana Smithe nebo U2, a odkazy na něj najdeme mimo jiné v seriálech Star Trek či Ztraceni. Cizinec v cizí zemi také uvedl do angličtiny slovo „grokovat“, což doslova znamená „pít“, ale také „milovat“ a „být jedním s“. Slovo se rychle stalo populárním mezi fanoušky sci-fi, hipíky a hackery, a dostalo se i do Oxfordského slovníku.

1 4 5 6 7 8