Povídky Zrno pravdy a Menší zlo vyšly v polštině poprvé v časopise Fantastyka, první v roce 1989, druhá o rok později. U nás vyšly poprvé v knize Zaklínač – stříbrný meč (Winston Smith 1992) v překladech Stanislava Komárka a Jiřího Pilcha. Sapkowski v obou povídkách skvěle zpracoval dva populární pohádkové motivy. A nyní se díky nakladatelství CREW tyhle „pohádky“ dočkaly i komiksové podoby.
Může komiks pomáhat se vzděláním? Jak je na tom slovenská komiksová scéna? A kde můžete sestry Jančové potkat a co chystají? To vše Honzovi Procházkovi talentované slovenské autorky prozradily.
A na závěr Honza přináší i krátkou recenzi sesterského komiksu Zóna 300 s podtitulem Apokalypsa.
Sestry Jančové píšou a kreslí komiksy. Na tričku jich doposud mají pět a navrch jednu učebnici. Mají svůj Youtube kanál a vidět jsou snad na všech sociálních sítích, jakými internet disponuje. Jejich posledním počinem je zajímavý postapo komiks Zóna 300. Protože tvorbu Ivany a Zuzany sleduji z dálky poměrně dlouho, rozhodl jsem se poprosit o děvčata o rozhovor, aby se s jejich tvorbou mohli seznámit i čeští fanoušci komiksů a fantastiky.
Česká fantastika to na stříbrném plátně nikdy neměla lehké. Přesto u nás vznikla slušná řádka žánrových filmů. Ať už Karel Zeman se svými adaptacemi Verneovek Ukradená vzducholoď (1966), Vynález zkázy (1958) a dalších nebo Václav Vorlíček s povedenou a dodnes oblíbenou taškařicí Kdo chce zabít Jessii (1966) a dalšími filmy položili spolu s Ikarií XB -1 ( Jindřich Polák 1963) pevné základy českého žánrového filmu. A tahle tradice přetrvává, byť dost řídce a nesměle, až do dnešních dob. Ostatně – premiéra filmu Krvavý Johann mé tvrzení jen podtrhuje.
Když 10. prosince 2020 vratislavská divize polské společnosti CD Projekt vydala hru Cyberpunk 2077, bylo jasné, že si většina hráčů bude muset pořídit silnější stroje. Akční RPG se totiž na rozdíl od jiných cyberpunkových her odehrávalo v otevřeném světě. Ten byl složen ze šesti regionů kalifornského velkoměsta Night City. Korporátní městské Centrum, převážně imigranty obydlený Watson, luxusní Westbrook, předměstí Heywood, gangy zamořená a chátrající Pacifica a industriální a maloměstské Santo Domingo i vyprahlé Pustiny, obklopující tuto aglomeraci se staly rájem nejen kyberpunkerů, ale také zločineckých gangů. Ve městě naopak vládne korporace Miltech disponující svojí vlastní armádou.
Komiksový scénárista Sztybor je ve své domovině velice populární. V Polsku mu vyšly desítky komiksů a grafických románů. Mimo jiné má na kontě sérii pro dospívající Niezła draka, Drapak!, či oceňovaný autobiografický grafický román Vrať se ke mně. Jeho krátké komiksy a stripy byly publikovány téměř ve všech komiksových časopisech a ve většině významných polských novin. Ve Spojených státech debutoval v roce 2010 několika krátkými komiksy publikovanými v komiksové publikaci Zombie Terror. U nás mu v nakladatelství CREW vyšly komiksy Cyberpunk 2077: Máš moje slovo, Zaklínač – Blednoucí vzpomínky, Zaklínač – Nářek čarodějnice. Zatímco scénář, kterým přispěl do universa hry Cyberpunk 2077, sklidil zaslouženě kladný ohlas, jeho dva výlety do světa Geralta z Rivie nevzbudily moc velké nadšení. Přesto se k zaklínači a bardovi vrátil potřetí, a to v osmém díle série, v němž spojil své síly se španělským kreslířem Mikim Montlló. Ten se podílel na filmech Vlkochodci, Nocturna či Breadwinner, pro Blizzard vytváří ilustrace a komiksy ke hře Overwatch a v zahraničí je populární jeho autorský komiks WARSHIP JOLLY ROGER.
Bylo to roku 1992, kdy Jim Lee založil WildStorm Productions. V roce 1998 WildStorm stalo součástí nakladatelství DC Comics, a do roku 2010 kdy, zaniklo, se v jeho řadách vystřídalo mnoho nadaných tvůrců. Jedním z těch nejpracovitějších je bezesporu Lee Bermejo. Svůj talent prokázal při spolupráci s Brianem Azzraellem (Batman – Zatracení, Joker, Lex Luthor: Muž z oceli), ale spolupracoval na mnoha dalších projektech, a to nejen u DC. Ovšem své první samostatné autorské práce, tedy knihy, na nichž by pracoval nejen na výtvarné stránce, ale také na scénáři, se dočkal až v roce 2011. Tím se stal grafický román Batman Vánoce, který nám letos v pěkném a citlivém překladu Richarda Klíčníka přineslo pod stromeček nakladatelství BB Art.
V předchozím sešitě edice Modrá CREW jsme se seznámili mladou jeptiškou Monou, která opustila klášter, aby mohla převzít rodinné dědictví. Tím byla válečná vesmírná loď UCC Dolores. Aby mohla Mona použít Dolores ke své evangelizační cestě vesmírem, musela nejdříve najmout pilota a následně nechat loď opravit. Pilotem se stal Kash, kterého Mona vytáhla z arény, v níž se účastnil nelegálních zápasů, a s opravou lodi se to jaksi zamotalo, neboť „opraváři“ dostali na Dolores zálusk. Útěk z opravárenského doku byl jen prvním ze série epických útěků. Tím posledním byl však úprk z Fort Messoudu. Tehdy si Mona a Kash konečně uvědomili, že nejsou tím, kdo by ovládal Dolores, ale že tím, kdo určil cíl jejich cesty, je naopak loď sama.
8. ročník HorrorConu byl především o setkání fanoušků hororu, ale zároveň si pro nás Kristina Haidingerová a její tým připravili pestrý program. Přiznávám bez mučení, že jsem za boha živého či mrtvého neměl šanci stihnout vše, co si pro návštěvníky připravili. Con se konal na půdě víceúrovňové restaurace Kotelna a tak bylo dost prostoru pro osobní setkání, křty, besedy, přednášky prezentace a hudební produkce, aniž by se účastníci museli vyloženě přeřvávat. Ale teď pár slov o programu.
Když v roce 2018 vyšla Krev pro rusalku, zdálo se, že je její autorka Kristýna Sněgoňová zjevením. Jen ti nejfousatější znalci domácí fantastiky věděli, že její prvotina je v podstatě rozšířením povídky Zadostiučinění, kterou tato nadaná povídkářka napsala již dříve. Faustovsky laděnou noir detektivku tehdy ovládl Dominik Stolbenko. Démony zmítaný vyšetřovatel, který měl za úkol potírat kriminalitu víl, ale ošklivě se zapletl s jednou z nich, si srdce čtenářů nezískal. Zato svět, v němž bývalé spojenkyně lidí nyní stojí na okraji společnosti, nadchl čtenáře natolik, že se Krev pro rusalku dočkala nejen druhého, upraveného vydání, ale také pokračování s názvem Krev pro divoženku, v němž se autorka do světa Pospolitosti vrací.