Jana Rečková je stálice české fantastiky, knih jí vyšla už pěkná řádka. Se světem Dračích zlodějů jste se mohli seznámit v antologii Legendy: Draci, autorka však ve své volné trilogii zamířila více do minulosti. Svět knihy tak odpovídá období páry naší reality.
William King si vybudoval pověst mistra žánru oddechového čtiva. Jeho nejnovější česky vydaná kniha Zloděj těl vznikla původně jako e-book, a tak buďme rádi za činnost Polarisu, která čtveřici příběhů Kormaka Strážce převedla do papírové podoby.
Gibson je pojem. Tenhle stárnoucí kyberpunker je, co se týče psaného projevu, stále mlád. Trilogie Bigend byla započata románem Rozpoznání vzorů a zhruba po roce vyšlo volné pokračování s názvem Země slídilů.
Dá se říct, že je ‚přepříběhováno‘. K čemu pak psát další, když už je jimi zaplaven trh a lidi je nestíhají kupovat, natož číst? Když pomineme osobní, niterní důvody, tak asi proto, že nevyslovit svůj příběh je hřích vůči múze. A tak čtěte úvodník beznadějného písálka, který se s múzou potýká a hrůzou se při tom zalyká.
Johna C. Wrighta sice na našem trhu neprovází žádná velká pompa, ale jeho knihy vychází, takže je lidi snad i čtou. U nás se uvedl úvodním svazkem trilogie Zlatý věk, jejíhož završení se snad dočkáme již letos. Ještě dřív jsme se však dočkali završení dilogie Války snů, jež se nazývá Mlhy věčnosti.
Představte si, že se Německo po roce 1989 nesjednotilo a ve východním Německu stále panuje komunismus. Zajímavá myšlenka, na které založil svůj román Simon Urban, v němž se dívá do socialistického Německa nedávné minulosti. Přesněji jde o několik dní koncem října roku 2011.
Kniha Jiřího Olšanského tak trochu mate tělem. Obálka působí, jako by se mělo jednat o nadupanou space operu či military scifi. Uvnitř však naleznete povídky nejrůznějších podob žánru. Následující řádky se pokusí odhalit, co všechno sbírka nabízí.
Kroniky karmínových kamenů se rozrostly na tři tituly. Před časem jsme se podívali na třetí knihu série od Josefa Pecinovského, abyste však nebyli o nic ochuzeni, přinášíme vám recenzi i na druhý díl.
Je příjemné sledovat, že u nás vychází sborníky domácí fantastiky, protože je to projev toho, že je tvorba českých autorů oblíbená. Antologie, které se podíváme pod pokličku dnes, patří mezi ty největší – aspoň tedy rozměrově. Zda je však velká i co se týká obsahu, o tom už budou následující řádky.
Uvedení prvního románu začínajícího zahraničního spisovatele na náš trh je vždy malým svátkem. Občas sice může jít o krok vedle a je tu určité riziko, že nebude čtenáři přijat pozitivně. To by se však Prstenci singularity, jenž je oceněn Locusem za nejzdařilejší debut roku 2008, nemělo stát. I proto jsou sepsány následující řádky, osvěty totiž není nikdy dost.