Dílo Clive Barkera vydává hned několik nakladatelství. Jeho sběratelé tak vlastní neúhlednou řádku knih, přesto jim to zas tak moc nevadí, Barkera totiž není nikdy dost. Posledním kouskem do sbírky je znovu vydaná, která v prvním vydání vyšla jako Cabal – Noční rasa. Je příjemné, že se o titul postaralo precizní nakladatelství Laser-books, které do titulu jako bonus přidalo doslov Douglase E. Wintera.
Kroniky karmínových kamenů se rozrostly už na tři tituly. Posledním z nich je Zapomenuté jezero od Josefa Pecinovského. Tentokrát zavítáme do Afriky a prožijeme nultou, fiktivní výpravu po tomto kontinentu. Vést nás nebude nikdo jiný než slavný český cestovatel Emil Holub.
Nakladatelství Fantom Print možná nezískává Ceny Akademie, ale knih ročně vydá spousty. To je jasným důkazem, že jsou žádány, že je čtenáři mají rádi. Přidejte si k tomu dobrý marketing a získáte představu, jak udělat z vydávání fantastiky dobrý byznys. Začít s vydáváním nového autora je však vždy nejistý podnik. Pojďme se tedy podívat na úvodní knihu trilogie Kroniky havranů spisovatele Jamese Baclayho.
Nedá se říct, že by nás nakladatelství Plus právě zahrnovalo žánrovými knihami. Když už ale něco vydá, stojí za to si to pořídit. Nejinak je tomu i u titulu Nekromant Johannes Cabal a následující řádky vás snad o této pravdě přesvědčí.
Slavná antologie editora Isaaca Asimova se dočkala u nás již třetího vydání. Poprvé je však kniha doplněna o doslovy sestavovatele a podněty k zamyšlení. Malý bonus je přidanou hodnotou už tak významného sborníku, a navíc pevná vazba a luxusní podoba knihy by mohla ke koupi přesvědčit i majitele předchozích vydání. Pro ty neznalé jsou pak určeny následující řádky.
Hvězda Harryho Harrisona u nás na dlouhých sedm let uhasla. Nyní se ji znovu pokouší rozžehnout nakladatelství Laser-books. Lidé kolem Tomáše Jirkovského to vzali od podlahy a potřetí vydali autorův debut, První planetu smrti.
Kniha s podtitulem Kronika české science fiction 2 (první díl: Vládcové vesmíru) obsahuje díla časově vymezená od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. Příběhy tedy pocházející částečně z onoho neslavného období, kdy se autoři často uchylovali ke scifi, aby v ní skryli narážky na panující komunistický režim. V knize však najdete i čistou scifi psanou takřka dobrodružným stylem. Ale podívejme se na sborník poněkud podrobněji.
Vzpomínám na to, jako by to bylo včera. První otevřená knížka, tedy pokud nepočítám učebnice, bylo slovenské vydání Drákuly. V té době jsem ještě neměl ten vštípený instinkt číst a vnímat příběhy, stačily mi obrázky holohlavého upíra a hned jsem měl po nocích mít z čeho strach.
Dívka na klíček byla bezpochyby jedním z nejočekávanějších titulů minulého roku, tedy aspoň co se scifi týče, a jako taková byla připravena na předvánoční trh. V zahraničí opěvovaná kniha získala několik cen a teď se čeká, jestli uspěje i v našich Cenách Akademie SFFH. Podívejme se tedy na vypravěčského alchymistu Bacigalupiho poněkud podrobněji.
Edita Dufková prokázala své kvality zejména v soutěži Cena Karla Čapka. V posledních letech však její povídky v antologiích a časopisech nebyly vidět, a teď už víme proč. Na trhu se objevil její první román a vše naznačuje, že musí jít o kvalitu. Laser-books totiž Čechy vydává jen sporadicky a pečlivě si při tom vybírá.