Začíná podzim a s ním i chladné večery strávené čtením. Jakou knihu vzít do ruky? Malou inspirací se nám 20. září od 16 hodin mohlo stát literární setkání v prostorách pražského knihkupectví Londýnská. Svoji poslední knihu i chystaná díla nám přijela představit autorka Daniela Mičanová.

Jak přečkat konec světa? Zabalit si evakuační zavazadlo, obložit byt konzervami, připravit se skrze různé katastrofické filmy, anebo to předem vzdát a jen si vyhlédnout vhodné místečko na otisknutí stopy, aby po nás zůstalo aspoň něco… Tyto a spoustu dalších rad nabídl letošní ročník CONiáše, který byl i přes poněkud pesimističtější téma navýsost zábavný.

Festival Advík u nás má dlouholetou tradici a každý rok se napjatě očekává, jak to zase dopadne. Všichni sice po skončení jednoho ročníku přísahají, že na další už nikdy nepojedou, ale nakonec je ta prazvláštní magie pražského festivalu zviklá a jedou i další rok.

Advik se letos opět konal v KC Zahradě na Praze 4, a to od čtvrtečního večera do neděle, 26.7. -29.7. Na této akci jsem byla naposledy asi tak před dvěmi, třemi lety ještě za starého vedení, takže jsem se těšila, až uvidím, co všechno se za tu dobu změnilo.

Polsko je zemí dlouhatánských rovin a prakticky bez dálnic. V biotopech tu přežívají ohrožené druhy, jako například vampýři nebo vlkodlaci. Ve východních oblastech rozlehlé země leží Vojslavice – vesnice, po které ještě před několika lety pes neštěkl. Za proslulost vděčí Jakubu Vandrovci, exorcistovi a králi všech pijanů od časů Rasputina.

Jmenuji se Kamila a jsem závislá. Na fantastických conech. A je to tvrdá závislost. Vyléčit se nedá, leda zmírnit. Možná, že to zprvu není poznat a tvářím se normálně, ale jsou místa, kde to rozhodně neskrývám. A jedním z nich je právě letní desetidenní akce, bez níž si mnoho lidí svoji dovolenou ani nedokáže představit. Tam se totiž my závisláci a feťáci sejdeme pro další dávku, která nám zase vrátí ten pravý pohádkový pohled na život.

Každý rok jsem poslouchala ódy, které mí kolegové redaktoři a kolegyně redaktorky pěli na legendární Festival fantazie v Chotěboři. Pročítala jsem jejich reportáže z něj a tajně, aby se to naše blahorodí šéfredaktorka Pavla wiwi I. nedozvěděla, i reportáže na všech ostatních konkurenčních webech. A nad zkušenostmi jejich pisatelů, zážitky a historkami jsem bledla a zároveň zelenala závistí. Procházela a studovala jsem web samotného FFka, nesměle flirtovala s Amberem a zatrhávala si, co bych navštívila, kdybych tam doopravdy jela. Leč vždy mi něco zabránilo se na Festival dostat – jednou škola, jindy peníze, naposled práce.

Chuchvalce nedělní ranní mlhy se líně válí po rosou skrápěné zemi. Hodinky ukazují pět hodin ráno. Chotěboř tone v těžkém, ospalém tichu. Jen několik postav naruší nehybnost celé scenerie. Potulujeme se po okolí a mluvíme. Udržujeme se tak vzhůru, abychom neusnuli tam, kde právě stojíme. Za mnou je neutuchající smršť lidí, informací, zábavy, nadšení, radosti, potu, slz, mužů, žen, psů, zbraní, videoher, deskových her, piva a Festival fantazie. V živé paměti se mi mísí historie s přítomností do jediného slitého momentu.

8. ročník jednoho z největších evropských festivalů, London Film and Comic Con, proběhl ve dnech 6. – 8. 7. 2012 v prostorách londýnské Olympia Grand Hall. Nejočekávanějšími hvězdami byli Gillian Anderson, Kevin Sorbo či Adam Baldwin.

Bylo, nebylo… Jednoho červnového dopoledne, které mělo být podle předpovědi mágů meteorologů studené a deštivé, sešly se na vrchu Petřín čtyři elementy. Čtyři ženské elementy, které se rozhodly, že se na pány meteorology mohou vykašlat a že počasí bude toho dne v jejich vlastní režii. A počasí poslechlo a slunečně se na čtyři slečny usmálo.