Letošní rok byl pro mě z hlediska návštěv conů asi nejhorší za posledních deset let. Z nejrůznějších důvodů jsem se nemohl zúčastnit žádné své oblíbené akce, takže jsem neváhal a vypravil se minulý týden do Chotěboře na Festival Fantazie Speciál.

První ročník nového komiksového conu se uskutečnil 10.6. 2006 v pražském kině Aero. Stejně jako na “mrtvém” comiCZconu na něm panovala přátelská až rodinná atmosféra. Proběhly všechny naplánované panely, vyšly čtyři nové komiksy včetně alba Nitro těžkne glycerínem, které bylo vlajkovou lodí Crweconu. A abych nezapomněl, dorazilo i pár návštěvníků.

V sobotu 28. ledna proběhl již šestý ročník komiksového festivalu, ale slovo setkání mu sluší mnohem lépe. Con se přestěhoval z útulného, jenže odstrčeného, Mlejna do klubu NOD ROXY, který je takřka ve středu Prahy. Další osud jediného komiksového setkání u nás je nejistý a kdo nepřišel v sobotu, další šanci možná nedostane.

Již třetím rokem k mému scifistickému podzimu neodmyslitelně patří Avalcon Speciál. A jak jsem se mohl přesvědčit, tak tomu není jenom u mně. Na chotěbořském “malém” conu se sešlo přes 400 fanoušků, což je dost i na některé “velké” cony. Letos bylo setkání fanoušků protažené o jeden den, kdy zbytek republiky slavil své založení.

Na mezinárodním knižním veletrhu Bibliotéka 2005 byl slovenským čtenářům představen první ryze český sci-fi / fantasy seriál Agent JFK.

Tento článek je tak trochu experiment. S Martinem Šustem jsme se při rozhodování, kdo z nás napíše reportáž z letošního Worldconu, domluvili, že to zkusíme formou vzájemného rozhovoru. Co z toho vzešlo si teď můžete přečíst sami. Doufáme, že se nám podařil obraz celosvětového setkání fanoušků SFFH předat čtenářům.

Deset měsíců uteklo jako voda a opět nastal čas vypravit se na hlavní událost scifistické sezóny, na Parcon. Ten letošní se, celkově už po čtvrté, konal v Chotěboři. Tu bychom mohli – ať už se to někomu líbí, nebo nelíbí – díky aktivitě místních fanoušků směle nazvat hlavním městem naší fantastiky.

Švýcarský malíř H. R. Giger se konečně dočkal reprezentativní výstavy i v Čechách. Paradoxně je to důkaz jeho proslulosti – když se i přes svou „výstřednost“ objevíte v našich konzervativních končinách, už to opravdu něco vypovídá o tom, jak vás přijímají ve světě.

Hned zkraje roku se tradičně koná setkání všech fanoušků komiksu u nás. I když několik “zahraničních” návštěvníků reprezentovaných převážně domestikovanými Slováky a Poláky se vždycky vyskytne, akce je to komorní a čistě česká. Jestli z této sešlosti, plně veřejné a přesto nepříliš navštěvované, něco čiší, pak je to urputná snaha o zakořenění
komiksu u nás a výchovu nejmladší generace tvůrců. (Zatím bez fotografií)

Fénixcon, toho jména druhý, jinak v Brně con dvacátý. To už je docela úctyhodná tradice. A dvacáté pokračování stojí za reportáž. Tohle sice reportáž není, ale snůška Richardových osobních zážitků a postřehů jistě pobaví všechny účastníky conu, nebo nastíní všem nováčkům, jak obdobné akce probíhají. (Zatím bez fotografií).