V posledních zhruba dvou letech se s antologiemi české fantastiky doslova roztrhl příslovečný pytel, takže se v kuloárech občas mluví o současnosti jako o „zlatém věku“ českých povídkových sborníků. Do onoho pytle patří i soubor příběhů, který shromáždil redaktor Pevnosti Tomáš Němec…

Šermování, zápasení, mučení, jed, pravá láska, nenávist, pomsta, obři, lovci, zlí lidé, dobří lidé, krásné dámy, hadi, pavouci, zvířata všech povah a tvarů, bolest, smrt, stateční lidé, zbabělci, největší siláci, honičky, útěky, lži, pravdy, vášeň, zázraky – to vše a ještě něco navíc je kultovní Princezna nevěsta. Humoristická fantasy, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít.

Je to už něco kolem půl roku, co vyšel první díl a sklidil vcelku velký úspěch. Upíři, lovkyně nemrtvých, tajemný míšenec, magický pes, to vše umně tvořící počáteční zápletku a poté i kvalitní děj. Co můžete čekat od druhé části? Mírně vyzrálejší hrdiny co se týče boje, horší co se týče emocí. Ale knihu v každém případě jen tak neodložíte. Tato recenze je určená těm, kteří četli předchozí díl. Pokud ho neznáte, přečtěte si raději recenzi na něj.

Roboty a impériem končí slavná Asimovova série o pozitronických robotech. Oproti třem starším sestřičkám dochází u této knihy k výraznému posunu. Posunu v čase, počtu postav, dějových linií i poutavosti příběhu.

Druhý díl románu “Carpe Diem” Roberta Fabiana se objevil v souladu se slibem nakladatele už do tří týdnů po vydání prvního. “Dvojka” je sice trochu tenčí než “jednička” (363 stran proti 450), ale zato je vším, co první díl sliboval.

Tato kniha je pokračováním příběhů Halldora z Mortaluny, známého z předchozích románů autorky vystupující pod pseudonymem Adam Andres. Na úvod musím rovnou podotknout, že rozhodně nejde o román tak zdařilý, jako bylo dílo předešlé (Sága o Halldorovi z Mortaluny). Děj románu nás opět zavádí do země Ellád a jeho hlavním hrdinou je opět Halldor z rodu Oltramovců, i když tentokrát není v centru všeho dění.

Jaká je tato kniha? Kniha s podivným obrázkem na obálce, znázorňujícím jakéhosi vlasatce letícího na gryfovi? Kniha od autorky slavné Wetemay? Kniha poněkud tenká na ságu, ale dosti rozsáhlá na román? Co lze očekávat od díla, které má být jakousi předehrou k epickému vyprávění, které známe z počátků české fantasy?

O Leonardu Medkovi je známo, že píše trochu jinak než jeho kolegové zabývající se stejným žánrem. Po přečtení jeho nejnovějšího románu „Stříbrný šíp“ si však musím položit otázku, zda „jinak“ opravdu znamená „lépe“. Je Medkova nová kniha opravdu dílo posunující žánr fantasy v našich krajinách o kousek dále, jak píší jistí nejmenovaní recenzenti, anebo je to trochu jinak?

Tak jsme se vcelku brzy dočkali pokračování Zlodějčiny hry, která se většině čtenářů líbila. Druhý díl se asi stane pro většinu trošku překvapením a kdo ví, jak budou navazovat další tři knihy, jež nás bezpochyby čekají…

Netradiční, překvapivá, rusofilní, klasická i předvídatelná… taková je kniha u nás zatím nepříliš vydávaného, na východě však již pevně zavedeného autora převážně znepokojující hard SF (u nás sbírka s fantasy-zavádějícím titulem Vlkodlak). Podívejme se nyní zblízka na žánrově těžko zařaditelný počin jménem Běsova tvář, který zdánlivě klestí cestu slovanské fantastice u nás, ale jehož tematický záběr je, jak uvidíme, mnohem širší.