Vikingské příběhy vždy slibovaly slanou vůni moře, tvrdé muže, třesk oceli, potoky krve a vyhřezlá střeva, to vše v drsně realistickém podání. Jaroslav Mostecký naplnil v tomto směru čtenářovo očekávání vrchovatou měrou.

Nakladatelství Triton vydává v nové, jednotné úpravě všechny knihy ze Zeměmoří. Na podzim má vyjít dosud poslední román Jiný vítr, teď se však ohlédněme za prvním dílem celé série. Jaký je cyklus o Zeměmoří? Čím je výjimečný a co přináší jedinečného i v době přesyceného trhu s fantasy literaturou?

Conanů už bylo, pomyslí si leckterý čtenář. Ale pozor! Toto je sbírka devíti povídek, které na základě nálezů z Howardovy pozůstalosti dali dohromady pánové Carter a De Camp a které vycházejí v Čechách v knižní podobě (v jednom svazku) poprvé. Navíc by mělo tuto sbírku někdy koncem roku následovat pokračování „Plamenný nůž“.

Tak tu máme dalšího Marka Stona. Příběh Jaroslava Mosteckého je přes zachování většiny tradičních atributů jiný, než na jaké jsme zvyklí. Přes všechny narážky na předchozí díly a občasná humornější odlehčení jde o (ve svých důsledcích) relativně temnou klasickou „časovku“, poznamenanou do jisté míry současným zájmem o Mars, který je dějištěm příběhu.

Když jsem kupoval román Jaroslava Mosteckého „Útesy křiku“ (mimochodem s velmi vydařenou obálkou od J. P. Krásného), očekával jsem profesionálně napsaný dobrodružný příběh a nezklamal jsem se. Zřejmě půjde o jeden z nejlepších příběhů žánru temné fantasy u nás nejen pro tento rok, ale i po několik let následujících.

Minulý díl skončil úprkem a uschováním se v úkrytu, který by mohl hrdinům poskytnout jakousi výhodu v boji proti agresorům. Konečná konfrontace se nezadržitelně blíží a docela jasný konec je za rohem. Stačí si jen přečíst, jak se vše odehraje.

Talpress, náš drahý zprostředkovatel Zeměploch, nám po delší době přinesl humornou hříčku z podobného rance, tentokrát od úplně jiného autora. Francouzskou národnost Fabrice Colina nakladatel na zadní straně bagatelizuje prohlášením, že se román ani o chlup neliší od děl anglosaských mistrů. Obvykle se s takovými výroky nerad přu, avšak tentokrát bych asi dobře nespal. Nejenže je kulturní odlišnost znát, ale být Prattchetem, Rankinem nebo Holtem, požaduji písemnou omluvu…

Román Jizva je volné pokračování „Nádraží Perdida“, knihy, jež u nás vyšla zhruba před rokem. A je skoro stejně dobré. V tomto okamžiku bych mohl přestat psát, neboť bylo sděleno vše podstatné. Pokud jste „Nádraží Perdido“ četli a byli jste jím nadšeni stejně jako já, stejně nemáte jinou volbu než jít a koupit si Jizvu. A pokud se Vám nelíbilo nebo ho – z jakýchkoliv důvodů – číst nehodláte, tak vám stejně není pomoci a můžete se jít bodnout.

Upoutávka na Noční klub je zcela zbytečná. Takže pokud chcete vědět něco dřív, než se sami zakousnete do 377 stran, s chutí do toho.

Čtete Fantázii? Jezdíte rádi na skvělé cony jako je Istrocon? Tyto a mnoho dalších projektů můžete sami podpořit a přispět k jejich rozvoji. Stačí k tomu jen odpisy z Vašich daní…