Po více jak šestnácti stech hustě popsaných stran dospěl příběh Živých lodí do svého konce. Osobně chovám výraznou nedůvěru v ženské spisovatelky (v případě žánru fantasy to platí dvojnásob), naštěstí však existují výjimky. A jedna z nich se jmenuje Robin Hobb, jejíž Živé lodě dokazují, že i představitelka něžného pohlaví může přivést na svět kvalitní a čtivé dílo v žánru fantasy.

První sezóna Kladiva na čaroděje se blíží do finále, a stejně jako u televizních seriálů, i tady je třeba přidat na tempu a zvýšit sázky. Bůh strachu tak přináší nejen nový epizodický příběh, ale i pořádnou rošádu v rozložení sil před posledním dílem řady – a to aniž by slevil z kvality série.

Dvě stě padesát let je v lidském měřítku proklatě dlouhá doba. Není divu, že pokud během ní panuje mír, bojové instinkty rychle otupí a ostražitost poleví. Jenže nepřátelé nespí, pouze trpělivě vyčkávají; a navíc na ně narazí vesmírný torpédoborec s nejhorší pověstí a nejpodřadnější posádkou ve všech známých galaxiích. Růžová budoucnost lidstva mžikem oka mění barvu na temně černou.

Pokud se podíváte na obálku Dračí cesty, všimnete si decentnosti jejího zpracování se zajímavým detailem záštity meče. Dále postřehnete doporučení G. R. R. Martina, ale to může být do určité míry zavádějící, protože Abraham a Martin jsou letitými přáteli, takže si vzájemně mohou doporučit ledacos. Takže vám nezbude nic jiného, než knihu vzít a začíst se do ní.

Pustíte-li se do povídek legendární slovenské spisovatelky Alexandry Pavelkové, říkáte si o pořádný nepokoj v hlavě. Vyvolají ho především myšlenky a otázky předestřené jakoby nic, nenápadně a záludně. A neříkejte, že jsem vás nevarovala!

Roku 2011 se na českém trhu objevilo nové nakladatelství, které si dalo za úkol obohatit naši knižní nabídku o neobvyklá a nekonvenční díla od málo známých autorů. Oním nakladatelstvím není žádné jiné než Gorgona Books, jež se tento rok soustředí především na steampunk v různých podobách. Jedním z takových titulů je Krocení sopek, antologie povídek z jihovýchodní Asie.

Občas máte blbej den. Občas dokonce hodně blbej. Ale až když vás podrazí dva nejlepší kámoši, zmlátí věčně naštvaná důchodkyně vozejkem na kolečkách, brodíte se po kolena v krvi lidí a šlemu démonů a mezitím se snažíte, aby se nevyplnilo prastarý proroctví zvěstující konec světa, to už je skoro na redefinici pojmu blbej den.

Lesní lišky jsou útlá antologie finských povídek na pokraji fantastiky. A z dosavadních letošních žánrových počinů, které si kladou za cíl představit českému čtenáři cizí literární tradici, se jednoznačně jedná o ten nejpovedenější.

Valhalský Lhář chce dovolenou – a to s Jenny, se kterou udržuje pěkný vztah plný pravdy, sexu a opečovávání. Archanděl Michael na to má však jiný názor a daří se mu Lokiho veškeré pokusy o udržení vztahu (natož snahu ho posunout o úroveň výše) sabotovat. Přesto se Lhář snaží vysněné volno v Paříži ještě zachránit. Holt “dobrovolná” práce pro okřídlence má i své zápory, které se teď projevují v nejméně vhodných chvílích.

Lesy jsou temné a plné nepřátelských bytostí. A za nimi číhá ještě něco mnohem horšího – ledový netvor Gidžich, který stále sílí a brzo ovládne nejen poklidné Údolí. Jedinou nadějí je mladík Jan, napůl muž, napůl ještě dítě, který odchází postavit se strašlivému netvorovi jen s dvojicí pomocníků: mocnou sekerou Strážců po svém zesnulém otci, a Gnómem, starým, moudrým a řádně nerudným skřítkem.