Je málo autorů, kteří dokáží čtenáři zamotat hlavu tak jako Greg Egan. Australský autor se zatím u nás příliš neprosadil, ale šancí k tomu dostal dost. Čtyři romány a povídková sbírka Axiomat nijak zvlášť většinové čtenářstvo neuchvátily. Možná neměl Egan štěstí na nakladatele a možná svým zaměřením tu prostě pro něj není dost velká cílová skupina. Autor totiž píše hard scifi, před kterou by se dalo ještě napsat „ultra“, a neodpouští čtenářovi nevědomost vědeckých termínů, o nepozornosti ani nemluvě. K nové sbírce Luminous tak přistupujte odpočatí a s bystrou myslí.

V srpnovém čísle XB-1 se můžete těšit na práce hned tří zahraničních autorů, z nichž dva u nás mají vybudované docela slušné jméno. Najdete ve všech dobrých trafikách.

Martin D. Antonín se dal na vaření. Nejprve čtenářům naservíroval kvalitní hovězí a teď podává desert. Na menu dne jsou Andělské rakvičky uvařené podle původního receptu – divoké, bláznivé a humorné. Před četbou je třeba řádně vyhládnout, protože tato kniha je megaporce textu ke strávení.

Henry Kuttner sice není nejuznávanějším a nejslavnějším klasikem fantastiky, jeho knihy však za pozornost stojí. Zvlášť když se autor rozhodne provětrat začpělé a nevelké pole humorné scifi. Málokdy se člověk dokáže od srdce zasmát. Ještě méně se tak stává při četbě knihy. Takže otevřeme stránky tohoto titulu a nechme se překvapit, zda se to tentokrát podaří.

Představte si planetu (jmenuje se třeba Kalgaš) se šesti slunci, kde je každý den, každou hodinu a minutu nějaké či nějaká na obloze. A pak, jednou za čas, tedy přesně za dva tisíce čtyřicet devět let, je na obloze jen jedno a to je ještě překryto drzým a do té doby neviditelným tělesem tak, že nastane absolutní zatmění. Co to znamená pro civilizaci, která nezná tmu a pouhá patnáctiminutová jízda temným tunelem dokáže jejím příslušníkům buď vážně psychicky uškodit, nebo je dokonce i zabít? Samozřejmě, že totální katastrofu.

Loki, král a patron podvodníků a zrádců, lstivý bůh falše, se ve svém životě drží jediného pravidla: přežít. Tato vlastnost z něho nakonec učiní „posledního“ (byl pouze adoptovaným Ódinovým synem) z majestátného rodu Ásů, pánů kdysi bájné Valhaly. Loki má totiž čich na vítěznou stranu, a protože se neštítí změnit barvu dresu, včas se přidá pod Andělský prapor, drtící všechny světové mytologie a démony pekelné ve jménu svého boha taktikou najdi a znič.

Dalo by se říct, že srpnová Pevnost je legendární. Proč? No přece Harry, ne? Avšak nejen on, ale třeba i zásoba povídek na letní deštivé dny.