Kedy sa už konečne začneme upírov báť? Kedy už prestanú byť tými napudrovanými fešákmi, slušnými mladíkmi či gentlemanmi s vyberaným vkusom, ktorí svoje tesáky vyceria, len keď sa smejú? Kedy nám nejakí autor ukáže, čoho sú tieto bytosti vlastne schopné? – Recenze slovenského vydání knihy.

Kornelius Báthory je zpět. Naposledy jsme jej mohli spatřit v okovech jako součást procesí otroků u Varadínu. A v okovech je i na začátku druhé knihy svých dobrodružství. Tentokrát je ovšem galejníkem během turecké blokády krétského přístavu Kandie. Báthory však neskončí jako řada dalších – nepadne vysílením, nepojde na nemoc jako zvíře, ani nechcípne s ke dnu klesající lodí. Všimne si jej učenec, který z něj hodlá učinit svého společníka na cestách. To je však jen první z řady zvratů…

Z mnoha historických filmů pocházejících z Hollywoodu už jistě víme, jaký volný mišmaš je schopný udělat scénárista z historické události. Kniha Pán čarodějnic dělá s naší historií podobné rošády, ovšem na rozdíl od filmových pokusů to dělá zábavně a čtivě.

Dílo, které definovalo žánr kyberpunku. V novém překladu, s novou obálkou, s nerezavějícím obsahem a pořádnou dávkou Gibsonovy imaginace. Kniha, která dokáže nevratně přeskládat vaše žebříčky nejlepších knih žánru sci-fi. Anebo prostě jedním slovem: Neuromancer.

Dávno předtím, než se na pevnině objevili první savci, obývaly tuto planetu bytosti z jiných světů a dimenzí – děsivé, zvrácené a strašlivé, prosté jakýchkoli pozitivních vlastností, zvrhlé a skrz naskrz prodchnuté zlem. Někteří dokonce tvrdí, že tu byly ještě dříve a že prý dokonce náš svět i vše živé na něm v jednom ze svých rozmarů stvořily. Jejich bezbožné kulty ovšem nikdy nezanikly a jejich oplzlí deformovaní uctívači čekají ve skrytu na jejich krvavý návrat.

O Howardu P. Lovecraftovi, zakladateli moderního hororu, nebylo u nás dlouhé roky slyšet. V předvánočním řádění nakladatelů se urodily hned tři knihy jeho sesbíraných textů. V následujícím článku bude představena jedna z nich.

Pohádky. V dětství jsme je slýchali všichni, ale když se k nim jeden vrátí v pozdějším věku, kolikrát se nestačí divit. Upálené stařenky, královny, které se utancují v rozžhavených železných střevících, a exmanžely naporcované a naložené v krvavém láku si nezadají s leckterým hororem. Není se čemu divit, že člověka občas napadne, jak by to vypadalo v „reálu“. Jima C. Hinese to napadlo také.

Neuromancer. Slovo, které se stalo legendou. Bible kyberpunku. Mistrovské dílo překypující imaginací. Uvádí některé texty. Je i po třiceti letech aktuální? Mají všichni jeho obdivovatelé pravdu? Získá si Neuromancer nové čtenáře? Patří vůbec do edice Mistrovská díla sci-fi?

Svet je ako košeľa. Síce je v jednom kuse, ale skladá sa z viacerých častí. My žijeme na Rubovej strane, malebnému Stredosvetu vládnu klany ovládajúce mágiu, ktoré z času na čas vyplieni Svet Prirodzených.

Na Krynn udeřila Pohroma. Povodně, zemětřesení, hladomor a války. Lidé ztratili své bohy a obraceli se sami proti sobě i proti dalším rasám. Zkáze Ištaru však několik duší uniklo. Nejpopulárnější šotek literatury, Tass Bosonožka, ctná Crysanie, klerička Paladinova a především bratři Majererové – válečník Karamon a čaroděj Raistlin. Kdysi nerozluční, nyní stojící proti sobě…